STŘEDNÍ AMERIKA 2001 - Náš příběh...
 26.listopadu 2001 - den třicátý druhý
Během noci se několikrát probudíme zkontrolovat, kolik je vůbec hodin. Nakonec se nějak sami probudíme v 4:45 h. a rychle si zabalíme věci a jdeme k řece, kde je kluk majitelky Trinity Lodge, který již čistí svoji loď. V 5:10h. přijíždí prázdná public loď a my nastupujeme do ní. Rozednívá se, řeka je v mlze, svítí sluníčko, leguáni na stromech a všechno to celkově vypadá velice pěkně. Takové množství a druhů různých ptáků jsem snad ještě pohromadě neviděl. Cestou nakládáme lidi co stojí na břehu a potřebují odvést (většinou mávají baterkou). Občas se také stane, že celá loď upozorňuje na někoho na břehu, ale řidič lodě jede dál…. Tím má asi 6 lidí smůlu a nikam nejedou. Za celou zpáteční cestu jsme již žádné kajmany neviděli, včetně několika míst, kde byly stopy v bahně na břehu.
Po 3,5 h. jízdě na lodi (3,6 US$ jeden) jsme opět v Puerto Viejo de Sarapiquí. Zajdeme na jídlo do Sody Terresy, vyzvedeneme batohy na hotelu a pak čekáme na bus do Quápiles (1,4 US$ jeden), kde každou chvilku jede nějaký bus do San José.
Nastupujeme do luxusního klimatizovaného autobusu, který jede do San Jose (1,70 US$ jeden) , kde jsme okolo poledního. Na Caribe terminálu se snažím smlouvat s taxikáři, aby nás odvezli na jiný terminál. Chtějí hodně a tak jdeme pěšky asi 2, 5 km. na jiný autobusový terminál. Tam jsme asi za 40 min. chůze přes město. Asi po 10 min. čekání nastupujeme do autobusu, který jede do Puntarenas. Je pěkný, ale až na to, že v něm není skoro žádné místo mezi sedačkami. Kousek za San Jose se zatáhne a je pěkná mlha, takže jedeme skoro krokem. Při příjezdu do nížiny je opět krásné počasí.
V Puntarenas jsme po 15:30h a jdeme hledat loď do Parquery. V přístavišti samozřejmě nemůžeme nepřehlédnout velkou luxusní loď pro bohaté turisty. Na místě, kde měla odjíždět nejstarší ferry, tak se opravuje molo a lodě odtud neodjíždějí. Přístaviště se posunulo asi 250 m na západ a to najdeme. Zde je napsáno, že loď momentálně nefunguje a bude funkční až asi za 3 dny. Rozhodneme se přesunout na druhý konec Puntarenas k přístavišti odkud odjíždějí lodě také na Playa Naranjo (30 min. ostré chůze na západ). Místní říkají, že žádné lodě již dnes nejedou, ale my se přesto rozhodneme podívat se do toho přístaviště. Samozřejmě, že dnes loď ještě odjíždí. Již v přístavišti je velké množství turistů… Platíme každý 1,7 US$ a okolo 16:45h. odjíždíme velkou lodí (Tambor ferry), která také pojme automobily a náklaďáky (to je rozdíl oproti staré ferry, která má malou starou loď).
Za necelé 2 hodiny jsme v přístavišti Parquera (vesnice je vzdálena 4 km od přístavu), kde začíná boj o místo v autobusu, co jede do Montezumy. Opravdový boj! Všichni si samozřejmě nejdříve snaží nacpat batohy do zavazadlového prostoru, ale já v klidu naběhnu s batohem do autobusu a zaberu dvě místa. Nějaký holky z USA mají keci, abych si dal batoh dolů, ale já nereaguji… Počkám až přijde Honza a ten zůstane držet místo a já potom uložím v klidu batohy dolů. Autobus je úplně přeplněný, ale my si v pohodě sedíme… Během cesty se bus postupně vyprazdňuje, takže do Montezumy přijede jen z půlky zaplněn. Těsně před konečnou, kde jsme asi za 1,5 h. nás poskok od řidiče každého zkasíruje o 2,1 US$.
V Montezumě se dlouho rozhodujeme, kde se ubytujeme. Zastavíme se uprostřed této malé vesnice a nějaké holky (turistky) se nás ptají, jestli nepotřebujeme pomoc… Tak příjemné, že se nás tak brzo snaží sbalit nějaké holky… A těch tu je! Nemáme zájem a jdeme se ubytovat do hotelu El Tucan, který patří nějaký starý šilhavý bábě, vypadající jako čarodějnice. Po hotelu jsou rozmístněné různé cedulky, co se smí a co nesmí dělat - Očistit boty od písku! Vypnout ventilátor při odchodu z pokoje, Neprat v umyvadle atd. Nám se pokoj i hotel líbí, ačkoliv nepatří zrovna k nejlevnějším (6 US$ jeden) a my již dopředu tušíme, že si ještě s bábou "užijeme" … ale to až později… Hodíme sprchu a zajdeme ještě na jídlo do nedaleké restaurace El Parque, kde si dáme báječnou rybu. Vracíme se na hotel a hned uléháme po tak náročném přesunu, který vyšel skoro na 29 US$(jídlo, přeprava, hotel)… Když si uvědomím, že jsme ještě ráno byli v takové díře, tak je to slušný…
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Probouzející se řeka Sarapiquí Puntaneras - luxusní loď pro hodně bohaté turisty Vítejte v Montezuma - "Gringolandu"
 27. listopadu 2001 - den třicátý třetí
Během noci a ještě ráno prší. Vstáváme okolo 8:30 h. a po snídani se vrátíme na hotel, protože prší a vypadá to, že dnes asi nepřestane… Před 10 h. již déšť ustává a já jdu prozkoumat okolí, podívat se na jiné a třeba i lepší hotely, Honza zůstává na hotelu. Většina levných hotelů je obsazena a tak asi zůstaneme u ježibaby až do konce…. Jdu se pak podívat na SV pláže a cestou se na jedné pláži dám do řeči s holkami z Dánska, které se zde koupaly a opalovaly.
Cestou zpět na hotel, přibližně okolo 12:00 h. se potkávám s Honzou na jedné z okolních plážích a domluvíme se na společném průzkumu okolí. Rozhodneme se jít k vodopádu, který má být někde na pláži. Místní nabízejí návštěvu uvedeného vodopádu na koních za 15 US$. Nejdříve se podíváme na malý vodopád Montezuma (u nás se tomu říká rozvodněná říčka, tady tomu říkají vodopád) a prohlédneme si okolí nad Motezumou, kde také pozorujeme malé opičky.
Později vyrážíme okolo 13:00 h. pěšky na SV po pláži směrem k vodopádu na pláži. Cestou je nutné přejít přes několik dlouhých pláží (nejhezčí jsou asi první 2 přímo u Montezumy), mezčími stezkami a po 90 min. skoro vyčerpávající cesty (nevzali jsme si žádnou pitnou vodu a sluníčko svítí a svítí…) jsme u cíle. Jedná se o malou říčku ústící do moře vodopádem. Vracíme se stejnou cestou a místy máme obavu, jestli zde nebude velký příliv a nezatopí celou pláž.
Nic se takového naštěstí nekoná… a tak se dostáváme nazpátek do Montezumy těsně před 18:00 h. Zde si Honza kupuje velký ananas (0,45$) přímo z kamiónu a prodavači nám k tomu ještě dávají výklad, odkud ten ananas pochází, jaký je to druh a jaké se ananasy pěstují v Kostarice. Jsme asi jediní cizinci co si u nich něco koupili a proto asi taková péče... Jdeme na večeři opět do restaurace El Parque, protože zde dobře vaří a je to cenově přijatelné. Chceme si pak ještě něco koupit v sámošce, ale je tak velice špatně zásobená a většina věcí je strašně předražených (95 % lidí vesnice Montezuma tvoří turisté a zbytek místní, proto se jí říká "Gringolandia"), tak si skoro nic nekupujeme.
V hotelu nás bedlivě hlídá ježibaba, jestli dodržujeme všechna její nařízení, co jsou vyvěšena na stěnách hotelu. Platíme hotel i na následující den a jdeme se podívat na pláž, kde se konají menší párty. Na hotel se vracíme brzo a po hygieně v koupelně, kde se nelze nevšimnout různých narážek na majitelku, které napsali turisté právě na její cedulky se zákazy a nařízeními, jdeme spát.
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Opička rodu "Alouatta palliata" Všude přítomné a otravné bělokrké straky "Calocitta formosa" Vodopád na pláži
 28.listopadu 2001 - den třicátý čvrtý
Vstáváme okolo 7:30 h. a po snídani (já jogurty a bagetu ze sámošky) odjíždíme (1,2 US$ jeden) po 8:45 h. místním minibusem pro 15 lidí směr Reserva Natural Absoluta Cabo Blanco. Tento park byl až do roku 1980 uzavřen zcela pro veřejnost a tak si zachoval dlouhou dobu svůj půvab. Teď je již hodně navštěvován, právě většinou turisty z 12 km vzdálené Montezumy.
Zde se necháváme vysadit kousek od vstupu do parku, ale do parku nemáme zájem jít a raději vyrážíme na pořádný průzkum okolí s cílem návrat do Montezumy pěšky. Vše, co se dá vidět v parku za peníze se v mnohém případě podaří vidět také mimo park.
Ve vesnici Cabuya nám nějací místní lidé nabízejí k prodeji svého psa a chtějí po nás nějaké dolary. Na jejich nabídku ihned reaguji, že nejsme Američané a proto nemáme žádné dolary. To je velice rozesměje… Zde ve vesnici hledáme cestu (třetí vlevo po příjezdu do Cabuya od Montezumy), která nás zavede správně na pobřeží, odkud se dá jít podívat na místní hřbitov. Místní hřbitov má malou zvláštnost a to, že je přístupný pokud je odliv. On se totiž nachází na přilehlém ostrově. Právě je začínající příliv, ale rozhodneme se přejít na ostrov a podívat se na hřbitov. Při cestě tam je nám voda místy pod kolena…Na ostrově je velké množství různých ulit a kousků korálů. Hřbitov však ničím moc extra nevyniká, snad jen ta poloha z něj dělá zajímavý cíl.
Cestou na zpět jsou již na moři větší vlny, které nás občas ohodí…a voda nám již sahá nad kolena. Vlastně my jsme mohli na ostrově uvíznout…Dnes je od ráno pěkně velké vedro a tak se snažíme cestou zpět do Motezumy najít nějaké pěkné místo na koupání. Moře je na hodně místech skoro nepřístupné, skály na pobřeží a velké vlny z něj dělají hodně nebezpečnou zábavu.
Na hotel se vracíme pozdě odpoledne a zjišťujeme, že zde tři pokoje obsadily nějaké holky z Německa…Bába je pěkně komanduje a po nás chce zaplatit za hotel, ale my jí připomínáme, že jsme jí platili včera. Po 20 min. si babka vzpomene, že jsme opravdu včera zaplatili. Ještě štěstí, jinak ! Jdeme na jídlo opět do El Parque, protože nám po tom výletu pěkně vyhládlo. Po jídle jdeme na pláž se vykoupat v pěkně velkých vlnách. Cestou na pláž potkáme partu mladých lidí a já se docela bavím tím, že většina drží v ruce nějaký alkohol a já jako jediný mléko :-))) Je to již naše poslední koupání v Kostarice a moc se nám zpět nechce. Koupeme se ještě za tmy, protože to nám bude v Čechách určitě chybět. Večer na pláži jsou opět malé párty, ale dnes jdeme docela brzo spát.
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Cabuya - Vstupní brána na hřbitov umístěném na ostrově Padesát stromů nebo pouze jeden ? Jedna z hodně pěkných pláží mezi Montezumou a Cabo Blanca

Předcházející strana

Zpět na titulní stranu

Následující strana

Poslední aktualizace : 18.01.2005
Copyright © 2001 - 2005 Pavel Světlík