Vstáváme po sedmé a děláme schválně, co největší bordel, abychom vzbudili holky, za to, že nás okolo třetí v noci probudily. Po snídani čekáme na bus do Paquery, který odjíždí po 8:30 h. (2,10 US$ jeden). Jedou s námi samí turisté, včetně překrásné Italky jménem Rebecca a ještě jedné pěkné Američanky…
V Cóbanu přistoupí několik prkýnkářů z Kanady a protože si nemají kam dát svá prkna, způsobí určité problémy a větší zdržení autobusu, než se jejich prkna narvou dovnitř do uličky autobusu.
Do přístaviště přijedeme po 10:15 a čekáme na loď společnosti Tambor (1,7 US$ jeden) do 11:00 h. Dnes opět pěkně pálí sluníčko a tak využíváme na palubě lodi jeho poslední paprsky, než se vrátíme do té zimy u nás doma. Cesta po moři proběhla bez problémů a největší atrakcí (kromě Rebeccy), byli hejna pelikánů lovící ryby.
V přístavišti v Puntarenas nastupujeme do autobusu, který nás odveze (0,20 US$ jeden) do centra, kde ubytujeme v hotelu Zagala za 7,5 US$ jeden. Nechce se nám ani smlouvat a hledat jiný levnější hotel. Tento má také dobrou polohu. Majitel, velice starý děda, nám dává asi nejlepší a nejsvětlejší pokoj (č.0) s oknem ven na zápraží. Jdeme hledat banku, protože již nemáme Colony a v Montezumě, kde byl velice hodně nevýhodný kurs jsme nechtěli měnit. Cestou vidíme Američany z autobusu, jak čekají na bus do SJO a tím se ujišťujeme, že všichni turisté pokračují a nikdo tady nezůstává. Banku najdeme, ale celý počítačový systém je mimo provoz a tak zatím zajdeme do čínské restaurace Chung_wang na velice dobré jídlo a Imperial (4,6 US$). Projdeme trochu okolí a najdeme jinou banku, kde Honza vymění pár dolarů. Dojdeme zaplatit hotel a pak rozhodneme se navštívit 18 km vzdálený hlavní Pacifický přístav Kostariky.
U zastávek okolo marketu hledáme správný autobus do Caldery. Zde nás také otravuje jeden dědek s kytarou v ruce. Zde se dáme do řeči také s nějakým jiným chlápkem, který mimo jiného říká, že je zde po 18:00 h. nebezpečný a také, že si nemáme těch povalečů všímat, protože jsou to opilci a feťáci. Po 20min. čekání odjíždíme (0,55 US$ jeden) směrem Caldera.
V Caldeře se moc nedá jít do přístavu ani toho není moc vidět. Oproti Moínu, kde se dalo jít v pohodě do přístavu je to drobné zklamání. Celkově jsem čekal o dost větší přístav, když je to hlavní přístav na této straně Kostariky. Je asi jen o 1/3 větší než Moín. Jdeme na hlavní křižovatku u Mata de Limon čekat na autobus, kde čekáme opravdu dlouho (1h.) , než nás naloží první projíždějící autobus. Měl jsem docela strach, jestli nám zde něco v takové tmě ještě zastaví. Autobus jede z Queposu a jede v něm nějaký pár turistů, kteří se diví, kde jsme to nastupovali.
Do Puntarenas přijedeme po 20h. a jdeme si koupit něco do samoobsluhy a k pekaři. V ulicích se to hemží samými individui a prostitutkami. Vrátíme se na hotel, kde si spořádáme vše co jsme si nakoupili. Po 21:00 h. do hotelu dorazí ten pár z autobusu, ale protože jim majitel nabídne nic moc pokoj, tak zde nezůstávají. Na hotelu je snad jen 5 lidí včetně nás. Dnes to bude již poslední noc v Kostarice…..

Vstáváme před okolo 6:30 h. a hned se jdeme projít po okolí Puntarenas. Já mám hlavně zájem podívat se do továrny na výrobu konzerv s rybími produkty, protože jsem si předtím všimnul z autobusu, že je tam krásně vidět, jak plní konzervy, které jsme v Kostarice také jedli (např. tuňák od této firmy, kterého jsem já neměl, je dle sdělení Honzy velice dobrý, já doporučuji sardinky v tomatové omáčce…). Továrnu najdeme a je zde opravdu vidět dovnitř, jak zde pracují.
Projdeme okolí ještě okolí a po 8:30 h. jdeme na autobusovou zastávku, která je kousek od hotelu a čekáme na autobus do San José. Počkáme si až na přímý autobus, který cestou nezastavuje. Autobus (2,60 US $ jeden) je pouze z 1/3 zaplněn a cestou dokonce zastavuje přímo u letiště, ale my pokračujeme až do centra, kde chceme utratit poslední Colony za nějaké upomínkové předměty a poslední jídlo v Kostarice.
V centru nakoupíme upomínkové předměty jako trička, keramické tukany, želvy, pohledy a další blbosti… Zajdeme na poslední Cascados con bisteck a poslední Imperial. Nakoupím si také nějaké občerstvení do letadla a potom si zajdu asi na 30 min. na internet vyzvednout poštu (Honza čeká v parku), zjistit počasí doma a také zjistit více informací o leteckém neštěstí v Kostarice u Queposu, při kterém se zřítilo nějaké malé letadlo s turisty a všichni tím teď v Kostarice žijí. Přesuneme se na autobus, který jede do Alajuela (0,65 US$) a doufáme, že nás vysadí u letiště, protože řidič říkal, že tam nejede, ale nějaký chlápek, že ano…. Nechal jsem si již jen přesně na autobus na letiště. Na křižovatce před letištěm se na nás ohlédne úplně celý autobus, jestli jedeme opravdu na letiště a my signalizujeme, že ano.
Řidič jen kvůli nám odbočí k letišti a tam nás vysadí přímo před letištní halou (zajel si jen o necelé 2km). Zde jsme po 15:15 h. a musíme čekat na začátek odbavování do 16:00 h., tím způsobem, že sedím na zemi v hale. Ačkoliv před týdnem ukazovali, jak otevřeli novou halu, tak je stále zavřená a v této staré není ani jedna lavička a nejdříve nás musí odbavit, než můžeme vejít trochu hlouběji do haly letiště. Za to všechno chtějí ještě 17 US$ v podobě odletové daně, kterou kupujeme až uvnitř haly u okénka, protože těm prodavačům před letištěm nemám moc velkou důvěru. Během čekání si zabalím pořádně batoh a sním většinu jídla, co jsem měl s sebou do letadla.
Před odbavováním provádějí kontrolu obsahu zavazadel a já nechávám tu holku, co měla problémy mi rozbalit a zkontrolovat batoh opět všechno vrátit do původního stavu. Chlápkovi, co nám má dát palubní lístek, říkám jestli mohu dostat nějaké místo, kde je hodně místa na nohy a on říká, že nemám nárok, protože prý nemám nárok a měl jsem si to rezervovat již při rekonfirmování letenek. Nakonec dostáváme sedačky do uličky…. Vše zde probíhá neuvěřitelně pomalu a to z důvodu, že zde odbavování dělají ručně !!! Hledají lidi v seznamech a pak vypisují pro každého palubní lístek ručně! Žádné počítače, žádná technika, prostě nic… To je opravdu síla ! To jsem ještě nikde neviděl. Jako někdy v 70.letech…. Úspěšně projdeme odbavením a já pevně doufám, že se shledám ještě někdy se svým batohem. Obchody a občerstvení jsou zde na letišti hodně drahé a tak si nic nekupujeme.
Těsně před odletem se převlékneme do cestovního a jdeme na palubu letadla, které dorazilo z Amsterodamu s 1,5 hodinovém zpožděním. Cesta do Miami uběhne pohodě a jídlo také ujde.
V Miami uděláme opět celé kolečko s odbavování znovu….Během letu z Miami sleduji novou Planetu opic, ale bohužel bez zvuku, protože nejsem blázen platit 5 US$ za sluchátka. Do Amsterodamu přilétáme s 2 h. zpožděním a min. 15 lidí okolo nás, co seděli díky tomu nestihli svůj přípoj.
Na letišti v Amsterodamu nakoupím nějaké blbosti v Tax-free obchodech a pak již čekáme na naše letadlo, které dorazí také s 45 min. zpožděním. Těsně před nástupem do letadla volám domů, že dorazíme později. V letadle čekáme ještě min. 30 minut, než naloží letadlo asi stovkou malých balíčků od Cisco system. Když, jsem viděl, jak s tím házejí , tak by mě docela zajímalo, jaké procento z těch komponentů (routerů) nebude fungovat…
Let proběhl také bez problémů, ale hlavně již to byly naše holky na palubě…Není nad naše aerolinky ČSA - člena Sky teamu! Batohy na Ruzyni vypadnou docela brzo a pak nás nějaký chlápek ve sportovních teplákách ! (byl to tajnej policajt) osloví a vyptává se jestli nemáme nějaké rostliny a zvířata v batohu, který nakonec nechá zkontrolovat rengenem. Ani jsem se nedivil, že si nás vybral, protože jsme musel být v těch sandálech určitě hodně podezřelý… Na letišti čekáme asi 20 min. na odvoz domů, kam dorazím po 22:30 h.…

Pokud jste tento příběh přečetli opravdu celý, tak vám velice děkuji...
Doufám, že vás náš příběh dostatečně motivoval k návštěvě Střední Ameriky, která láká hlavně svojí překrásnou přírodou a některé obasti také zajímavou historií...
Bohužel není možné popsat a vyfotografovat, vše co jsme prožili. Tyto stránky, nám snad časem připomenou, většinu toho, co jsme my prožívali na této expedici a vám představí alespoň trochu tyto oblasti.
Ačkoliv jsme měli v plánu navštívit také Panamu a vystoupit na nejvyšší horu Kostariky a to se nám bohužel nepovedlo, tak lze vyhodnotit celou expedici jako úspěšnou. Je pravda, že se již asi nikdy tato příležitost nenaskytne, ale díky tomu jsme poznali i jiné krásné oblasti, které jsme původně neplánovali navštívit...

V letošním roce 2002 nemám v plánu uskutečnit žádnou velkou cestu za poznáním, ale jen pokud se náhodou neobjeví nějaká hodně výhodná nabídka levných letenek…Nechám se překvapit, třeba se nějaká zajímavá destinace a nabídka objeví. Těším se na setkání s vámi při dalším vyprávění příběhů a zážitků z našich nových cest, které se snad uskuteční nejpozději začátkem roku 2003… Co by mohlo být naším dalším cílem? Co třeba Ethiopie? To je určitě hodně lákavé nebo snad ne ?!