STŘEDNÍ AMERIKA 2001 - Náš příběh...
 23. listopadu 2001 - den dvacátý devátý
Vstaneme, zaplatíme hotel a přesuneme se na zastávku autobusů, kde čekáme asi 20 min. na bus do Puerto Limónu (1,10 US$ jeden), který má odjíždět v 09:00 h. Během čekání se mi podaří vyfotit rastafariána co nám prodal kokosy, ale snímek byl draze vykoupen…. Nějaký jiný chlápek si myslel, že fotím jeho a přijel k nám a bouchnul mě deštníkem do hlavy. Ještě k tomu měl nějaké poznámky o svém soukromí. Po malé slovní přestřelce dal pokoj. Naštěstí to nebylo tak zlé… Autobus přijíždí asi s 15 min. zpožděním a je plný místních. Část lidí tvoří také původní obyvatelstvo a ti také dělají zmatky během vystupování a vykládání svých pytlů s ovocem.
Po desáté hodině jsme na místě a již při příjezdu do Puerto Limónu si všimnu na okraji města menších slamů, které jasně říkají, že zde bydlí opravdový chudáci (oproti těm co jsou v okolí San Jose, je to hodně malé). Ubytujeme se (5,5 US$ jeden) v hotelu Nuevo Internacional. Naproti je podobně řešený hotel Continental, který patří stejným majitelům. Jdeme hledat, kde si vyměníme peníze, ale u všech bank jsou strašně velké fronty. Nakonec najdeme lehce zastrčenou banku Cuscatlan, kde peníze samozřejmě bez poplatku měníme. Poté následuje prohlídka města, přístavu a širšího okolí. Cestou zpět na hotel si koupíme přímo z náklaďáku velké ananasy za 0,40 US$ jeden (stejně velký stojí v sámošce lehce přes 1US$).
Na odpoledne se rozhodneme navštívit sousední mezinárodní přístav Moín, kde se nachází i výchozí místo pro toho, kdo plánuje návštěvu Tortuguera po kanále. Odjíždíme (0,20 US$ jeden) přímo z hlavního autobusového nádraží, odkud jezdí autobusy do Moínu každých 30 - 45 min. Vystoupíme až přímo na konečné v městečku a místní se na nás dívají, tak nějak divně… Je to díra a nic tu není a tak se přesuneme k přístavu, kde jsou tou dobou 4 velké lodě, které pak následně pozorujeme, jak je vykládají a nakládají. Je to správný cvrkot. Přístav, ale není nijak velký, protože se do přístavu vejde max. 5 velkých lodí. Nějací místní nám nabízejí výlet do NP Tortuguero na lodi, ale my nemáme zájem, protože je to pro dva hodně drahé. Přesuneme se, podívat na konec kontejnerového překladiště firmy Dole a pak se vrátíme na zastávku autobusů nad přístavem. Zde občas zastaví nějaké auto a nabízí nám odvoz za neskutečných 5 US$ do Puerto Limónu. My si raději počkáme na bus za 0,20 US$ jeden.
Po návratu do Limónu najdeme dobrou čínskou restauraci MM, kde si dáme velice dobré jídlo. Projdeme město a dojdeme ještě zjistit autobusy do Guápiles na zítra. Cestou nazpátek, již za tmy, se zastavíme, každy na 30 min. na internet. Zde mají puštěnou televizi a ve zprávách říkají, že dnes slavnostně otevřeli novou halu letiště za účasti prezidenta. Tak se již na ní těšíme, protože ta stará je nic moc na to, kolik lidí do Kostariky ročně přicestuje. Vrátíme se na hotel, kde spořádáme (přejíme) ananasy. Z jazyka mi začne téct krev, jak jsem si ho odřel od těch ananasů…. Po úklidu pokoje, se jdeme projít za tmy do města. Za parkem Vargas u pláže pozorujeme pěkně dlouhou dobu asi 150 dětí a mládeže, jak si nacvičují nějaké vánoční vystoupení. Hrají na různé bubny (přes 90 bubeníků !!!), xylophony a další hudební nástroje. Holky k tomu cvičí svá taneční vystoupení. Opravdu úchvatné ! Projdeme ještě kousek města a po 22:00 h. se vrátíme na hotel.
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Puerto Limón - Pošta v budově neokolonialistického stylu Moín - Zaoceánská loď v přístavu Moín - Kontejnerové překladiště firmy Dole
 24.listopadu 2001 - den třicátý
Uprostřed noci se náš hotel proměnil v hotel "hodinový"… Vstáváme po sedmé a v pohodě stíháme bus Guápiles (2,2 US$ jeden) co odjíždí po 8:00 h. Tam se na autobusovém nádraží nasnídáme. Asi do této restaurace moc turisté nechodí, protože jsou z nás nějak moc unešení. Po desáté odjíždí autobus (1,3 US$ jeden) do Puerto Viejo de Sarapiquí.
Tam děláme chybu, že se nejdříve ubytováváme v hotelu Monte Verde (4,6 US$ jeden) a pak se jdeme podívat do přístavu, jestli nejede nějaká loď do Trininadu. Mohli jsme dnes pokračovat rovnou na lodi do Trininadu, která odjížděla asi 30 min. po našem příchodu do přístavu. Možná to bylo dobře, že jsme nepokračovali, protože se odpoledne strhne asi na 2 hodiny opravdu silný liják. Tak velký jsem snad ještě v životě neviděl. Během chvilky je ze silnice, která vede přes město jedna velká řeka… A přitom bylo předtím takové krásné slunečné počasí. Co je velice zajímavé, tak ani tento liják neodradil místní čekat v 50 m. frontě na bankomat. Hotel je docela hrůza, ale dá se to vydržet. Naobědváme se v restauraci u hotelu a během oběda si k nám přisedne nějaký chlápek z Nového Zélandu, co je tady také na jídle se svojí přítelkyní. Začne se vyptávat na různé informace o Kostarice a také se ptá, jestli máme zajištěné ubytování v Trinity Lodge, kam se chtějí také zítra podívat. My říkáme, že nikoliv, protože místní říkají, že to není žádný problém. Ještě chvilku si povídáme o všem možném a pak rozloučíme s tím, že se zítra uvidíme na lodi, která má odjíždět okolo 12,30 h. (public transport). Přestane pršet a my se můžeme jít podívat více po okolí, protože městečko toho moc nenabízí (vůbec nic). Všude okolo řeky jsou na stromech samí leguáni, kteří z dálky vypadají jak nějaké ovoce, které roste na těch stromech. Potom se vrátíme do města, kde se zastavíme na 1h. internetu (1,6 US$). Večer si koupíme v sámošce nějaké pivo a Cuba Libre, aby jsme se dostali do nálady a přežili tu noc v tak ošklivém hotelu. Na hotelu ještě asi 1, 5 h. společně diskutujeme o všem možném. V pokoji je takové vlhko, že zde ani spirály proti komárům nehoří…
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Banány jsou v této oblasti všude Kostel v Puerto Viejo de Sarapiquí Lodní doprava na řece Sarapiquí
 25.listopadu 2001 - den třicátý první
Ráno vyspáváme až do 8:30 a jdeme na snídani do Soda Terresy na opravdu skvělou snídani. Během jídla začne pršet. Dnes to vypadá opět na aprílové počasí - chvilku sluníčko a pak déšť. Jdeme si na hotel zabalit věci a velké batohy si necháváme uschované v kuchyni restaurace u hotelu. Koupíme si ještě něco k jídlu a pak se jdeme podívat do přístaviště. Tam je zrovna nějaká loď a tak se ptáme, kam jede a jestli nás nesveze.
Po dohodě s pěti dalšími místními nám nabízí cenu za osobu o 0,9 US $ dražší, než za kolik jezdí public transport a tak to přijímáme. Také se nebudeme s nikým mačkat, protože loď skoro nikoho dalšího neveze. Za 5 minut odjíždíme za 4,6 US$ jeden, společně se čtyřmi místními směr Trininad. Během 3 hodinové cesty se strhne asi na 1,5h. pěkný liják se silným větrem a tak se musíme zabalit do pláštěnek a vylévat vodu z lodě…. Střecha lodi nepomáhá a za chvilku je v lodi vody nad kotníky… Je to docela hodně nepříjemné. Přesto nám to nezabránilo spatřit desítky různých ptáků, leguány na stromech a dokonce dva krokodýly, za kterými jsme sem hlavně přijeli. Také zastavíme několikrát u nějakých domů vyložit náklad nebo nákupy.
Těsně před řekou San Juan zastavujeme u nějaké vojenské hlídky a pak nás vysadí u Trinity Lodge. Zde se ptám na ubytování a holka co tam je říká, že volné místo není ! Co budeme dělat? Loď už odplula, jiná cesta ani hotel tu není…. Je to tu docela pěkné (pěkný zapadákov), až na ty hejna komárů co nás tady otravují.
Po asi 10 min. přijde majitelka a také nám potvrdí, že není volné místo, protože má dnes zrovna přijet skupina nějakých německých turistů, co jsi zamluvili všechny chatky (celkem 6). Nakonec nám nabídne, jestli nechceme přespat u ní v domě. To samozřejmě ihned přijímáme. Po 30 min., kdy nám vyklidila nějaký pokoj v domě a dala čisté povlečení se ubytováváme v pěkném velkém pokoji. Po krátké době přijedou ti turisté z Německa a tak je pozorujeme jak se ubytovávají. Jsou to vesměs lidé okolo 30 - 50 let. Nejlepší jejich hláška na chatku byla: "Co to je? To snad ne?" Jsme zvědaví jestli dorazí ten pár z Nového Zélandu a hlavně, kde budou spát. Oni si budou jistě říkat, že jsme sem jeli schválně dříve, aby jsme sehnali ubytování….Určitě nám nebudou věřit, že jsme v tom nevině. V okolí Trinity se dá jít do okolní džungle pozorovat přírodu.
Asi po 16:15h. přijíždí loď, která zde vysadí ten pár. Ty řeší ten stejný problém jako my dříve, protože nemají, kde přespat. Nabízíme jim, že mohou být u nás na pokoji na zemi, protože je pokoj velký. Nakonec majitelka vyklízí i pro ně další místnost (asi tak velká jako 1/3 velikosti našeho pokoje). Později se domluvíme co si dáme večer k jídlu.
A my pomalu začínáme řešit další zajímavý problém a to jak se z této díry zítra dostaneme? Na pomoc jsme museli pozvat holku od toho kluka z Nového Zélandu, protože uměla trochu více Španělsky, ale také s tím má problémy. Domlouváme se s klukem od majitelky a on říká, že public loď odjíždí ráno okolo 5:00 h., ale jen v případě, že sem někoho přivezla. A my jsme s ní nepřijeli a ten pár se domluvil až na odvoz za dvě noci, protože zítra jedou na výlet za 25 US$ jeden po řece. Oni o nás nevědí, že tu jsme! Nemůžeme se nijak dohodnout, jak se dozvědí, že nás mají tady naložit. Pak syn majitelky říká, že mezi pátou a šestou stejně musí jet do Puerto Viejo de Sarapiquí a že nás případně sveze. No necháme se překvapit a ráno budeme před 5:00 u řeky na břehu. To jsem zvědavý, jak se tak brzo probudíme… Dalším problémem je, že moje hodinky přestaly fungovat a Honza ty své ztratil někde v Cahuitě a tak jediné hodinky jsou na mém foťáku. Po šesté spustí diesel agregát a tak je zde světlo. Po skvělé večeři zaplatíme ubytování a jídlo (7,5 + 6 US $ jeden), protože chceme ráno brzo odjet. Při zapisování do knihy hostů zjiťujeme, že jsme teprve pátí za tento měsíc co sem přijeli. Průměrně to vychází na okolo 15 lidí za měsíc. Po hodně základní hygieně (v domě nemají sprchu a jediná voda, kterou zde mají je dešťová v kýblu nebo ta hnědá z řeky) jdeme asi v 21:00h spát.
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Malý papoušek s dlouhým ocasem ( asi z rodu Aratinga) Zahrada a chatky v Trinity Lodge Nikaragua je co by kamenem dohodil

Předcházející strana

Zpět na titulní stranu

Následující strana

Poslední aktualizace : 18.01.2005
Copyright © 2001 - 2005 Pavel Světlík