STŘEDNÍ AMERIKA 2001 - Náš příběh...
 19. listopadu 2001 - den dvacátý pátý
Ráno balíme věci, které necháváme na hotelu a odjíždíme do San Pedra (0,25US$ jeden) na Panamskou ambasádu, kam dorazíme v 8:30h. Tam zabušíme na vrata a nějaký policajt nám řekne, že mají až od 09:00h a chce po nás nějaké české mince, protože je prý sbírá. Žádné u sebe nemáme, tak má smůlu. Dojdeme si na snídani do pekárny a na ambasádu se vrátíme po 09:00 h. Úřednice po nás chce kopie pasů a mojí platební karty a pak si řekne o 65 US$ za jednoho. Na to jí hezky poděkuji a otáčíme se k ambasádě zády. Přeci jenom 65 US$ (v Praze 40 US$) za nic, je pro nás hodně a tak oželíme návštěvu Panamy….
Vrátíme se na hotel, kde si vezmeme věci a přesuneme se na Caribe terminal, kde se naobědváme a čekáme na bus do Puerto Viejo de Talamanca (6,70 US$ jeden). Chtěli jsme na chvilku vyzkoušet internet na autobusáku, ale na počítači nemají nainstalované "CE" fonty, tak se nic nekoná.
Odjíždíme okolo 13:00 h. a skoro polovinu cestujících a autobusu tvoří turisté. Kousek za tunelem Zurguí je nějaký velký sesuv půdu a ještě k tomu bouračka kamiónu a proto jedeme tento úsek dost pomalu. Chvilkami občas zaprší, ale přesto můžeme sledovat pěkné výhledy do údolí. Od odbočky na Santa Claru se jede již v nížině, všude jsou banánové plantáže, balírny ovoce a také uvidíme první elektrárnu. V Puerto Limón je asi 20 min. přestávka, během které se strhne pěkně silný liják a my máme jisté obavy, jestli se budeme moci vůbec koupat, když je tak ošklivé počasí.
Za tmy a deště přijedeme ještě s pár dalšími turisty do Puerto Viejo de Talamanca, kde se hned na nás sesypou černošky, které nabízí ubytování. Jsou docela drahé, tak nepřijímáme a oni se snaží odchytit někoho dalšího, ale bez úspěchu. Jdeme hledat hotel, a po té co obejdeme půlku Talamancy, tak končíme v hotelu Puerto Viejo plného surfařů a hippies, všichni zkouřený trávou….To bude zajímavá noc! Recepční (taky kouří trávu) dá Honzovi klíče od pokoje č. 32, který ale nemůžeme v žádném případě najít a další lidi z hotelu také ne (do konce pobytu jsme nezjistili, kde se ten pokoj nachází!) . Po 15min. hledání skočí Honza vyměnit klíč za č.39, který v pohodě najdeme. Není to vlastně pokoj, ale jedna hodně malá chatka na zahradě hotelu, kde za 6 US $ jeden zůstáváme. Vybalíme věci a jdeme na průzkum po okolí. Po hodince končíme v Soda Palmer na večeři. Jedí s námi také řidiči minibusů co vozí bohatší turisty. Je zde fajn nálada stejně, tak jako v našem celém hotelu….. Nejlepší jsou holky z Kanady, na které jsem narazil, když jsem se šel koupat a jejich pěkný keci…
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Okolní krajina při přejezdu Cordillera Central Sup černý (Coragyps atratus) na pláži Pěkné květiny za hotelem
 20.listopadu 2001 - den dvacátý šestý
Vstáváme v 8:00h. a venku je krásné slunečné počasí, venku supové okusují kokosové ořechy…. Takové počasí přesně potřebujeme! Po snídani (gallo pinto a banánový shake za 2,40 US$) se rozhodneme prozkoumat široké okolí směrem na východ.
Jdeme po silnici a cestou navštívíme Playa Cocles, Chiquita (zde je velmi špatný přístup k pláži, protože jsou zde soukromé pozemky obehnané ostnatými dráty) i Punta Uva, kde se občas osvěžíme vykoupáním. Jsou zde také trochu více odvážnější holky, které se opalují nahoře bez. Do Manzanillo nedojdeme, protože je strašné vedro a my si nestačíme cestou kupovat vodu k pití. Měli jsme si půjčit kolo (4 US$ jedno v půjčovně před hotelem) , protože by se to zvládlo rozhodně jednodušeji. Ono jít 8km tam a zpět není žádná slast v takovém vedru…. Cestou nazpátek do hotelu pozorujeme různé druhy motýlů, ptactva, rostlin a několik leguánů.
Na hotelu dáme malou asi 30 min. pauzu a pak vyrážíme směrem ke KéKoldi Iguana Farm, kde chovají leguány hlavně k jídlu a také k vypuštění opět do přírody. Ještě na okraji Puerto se vykoupu na Playa Negra, ale protože jsem si nevzal plavky, tak pouze ve slipech. Cestou k farmě je možné pozorovat čilý život v okolní přírodě. Hodně malá farma je vzdálená asi 4 Km a vypadá jak po vymření. Z farmy se vracíme již skoro za šera a po setmění jdeme na jídlo do Soda Isma, kde mi, ale vůbec nechutnalo a komáři nás ještě k tomu otravovali. Projdeme městečko a okukujeme nějaká trička, která jsou zde velice pěkná a hlavně jiná než třeba v jiných oblastech Kostariky. Na obrázkách je vidět vliv původního obyvatelstva. Koupíme ice tea HIT-C a jdeme odpočívat na zápraží naší chatky v hotelu a pak již uléháme ke spánku…. Dneska se kouřový dýchánek na celém hotelu nekoná, až na několik málo jedinců…
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Punta Uva Bílý krab připravený k útoku na silnici Zajímavé stromy u leguání farmy
 21.listopadu 2001 - den dvacátý sedmý
Ráno po snídani odjíždíme autobusem (0,50 US$ jeden) do Cahuity, kde jsme asi za 45 min. Jdeme hledat hotel, ale v Cabinas Atlantic Surf nechtějí vůbec smlouvat a tak hledáme něco jiného. Nějaká ženská nám nabízí své, ale to také nebereme. Nalepí se na nás nějaký kluk (George), který nás táhne k jeho rodičům do hotelu Smith. Dosti malý pokoj za 5 US$ a hnusnou společnou sprchou nebereme a jdeme do Cabinas Surf Side, kam jsme měli původně v plánu jít. Stále se nás ten hajzl drží…
Tam nám strašně pěkná mladá černoška ukáže pokoj, kde zůstáváme za 6 US$ jeden, protože Surf Side je prostě výborný. Velký pěkný pokoj, s vlastní sprchou, záchodem, mýdla, ručníky, toaletní papír a větrák…. to je zatím to nejlepší v poměru cena/výkon. George chce po nás nějaké peníze prý za pomoc. Nechci mu nic dát, ale je tak vlezlý, že se ho jiným způsobem asi nezbavíme. Dáme mu celkem 200 Colonů, ale on za to nic, co pro nás udělal, není ještě vůbec spokojený…. Hajzl jeden. Jdeme na jídlo do Soda Sol y Mar, kde si dáme dobrou, ale trochu dražší snídani. Majitelé jsou černí a mluví spolu anglicky, stejně jako hodně místních. Jdeme se projít po vesnici a pak zalezeme na pokoj, kde Honza usne (je nějaký nachlazený) a já jdu sám opět na průzkum po okolí. Občas na malou chvilku zaprší a pak zase svítí sluníčko. Takové aprílové počasí…
Kolem poledního se jdeme projít na západní pláž. Cestou nás potká nějaký rastafarián s mačetou v ruce. Přidá se k nám a začne si s námi povídat. Říká, že je zemědělec, který pěstuje a prodává ovoce…a další. Pak podleze u jednoho pozemku (s cedulí oznamující možnost koupě) ostnatý drát a usekne 3 kokosové ořechy. Dva kokosy vypijeme a třetí nám oseká, tak že se dá později vypít, pouze proražením malého otvoru do vnitřního slupky. Ještě s mačetou v ruce si nám za kokosy řekne 3 US$ (normálně by to na trhu stálo 0,9 US$). Nechceme ho nasrat, protože má pěkně ostrou mačetu v ruce…. a tak mu vyhovíme. Mohl si klidně říci o všechno co máme u sebe a nikdo by nám nepomohl, protože tu široko daleko nikdo není… Poděkuje, rozloučí se a odejde. Já se ještě na pláži koupu, ale je to docela hodně náročné, protože jsou zde dost silné proudy, které mě odnášejí (naštěstí nikoliv do moře). Cestou nazpátek zahlédneme toho rastafariána, jak přijíždí na kole k plechové boudě na pláži, kde bydlí ještě s malým klukem a dalším chlápkem. Přivezl jim nějaké jídlo z obchodu a tak nás to tolik nemrzí, že jsme platili tolik, protože jsme vlastně trochu pomohli nějakému místnímu bezdomovci.
Po příhodě jdeme zpátky do Cahuity zjistit, kdy nám jede zítra autobus a pak zajdeme ke vstupu do parku, kde pozorujeme surfující (dokonce i holky!) a koupající se lidi. Na pláži je jedno prkno, které má na sobě vlajku České republiky a je tam nápis „Czech outdoor team". Zjišťuji, že žádní "naši" tady nejsou a prkno je z půjčovny… Na večeři za tmy zajdeme do Caribean Roots na skvělé chutné jídlo. Pak se procházíme po vesnici, kde stále probíhají přípravy na zítřejší slavnosti piva a přitom nás otravují místní povaleči a prodejci drog… Bez úhony se vracíme na hotel okolo desáté večer. Je zajímavé, že Honzovi teče teplá voda, protože mě netekla…
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Krásná Playa Cahuita Rastafarián co nám "prodal" kokosové ořechy (za snímek následovala rána deštníkem do mé hlavy od jiného rastafariána..) Příprava na festival piva v Cahuitě
 22.listopadu 2001 - den dvacátý osmý
Ráno vstáváme okolo 7:00 h. a jdeme opět na snídaní do Soda Sol y Mar, protože je jako jediná v celé Cahuitě otevřená. Venku poprchává a tak se vrátíme na pokoj a zatím odkládáme odjezd do parku Cahuita, kam chceme vejít přes vstup v Puerto Vargas. V 9:00 h. svítí sluníčko, je krásně a tak vyrážíme. Honza má pěkný kašel a rýmu z toho čekání na autobus od vodopádu La Paz…
Na hlavní silnici si chytneme společně s nějakými místními holkami projíždějící autobus. Autobus ujede kus a zastavuje. Honza na to zakřičí " Vystupujeme" (on se mne jen ptal) a protože jsem byl nějak zamyšlený, tak zazmatkuji a vyskočím z rozjíždějícího se autobusu. Za mnou se dveře zastavují a Honza nikde. Po sto metrech bus zastavuje a Honza vylézá také…Vystoupili jsme asi o 500 m. dříve.
U vstupu do parku platíme 6 US$ každý a vyrážíme po luxusní cestě na procházku parkem. Široká cesta se změní u pobřeží za Playa Vargas v malou cestičku, ale je to pořád luxus v porovnání s jiným parkem. Je vidět, že je tato oblast hodně navštěvována turisty. Cestou pozorujeme tukany a další druhy ptactva, motýlů (bylo zde hodně modrých motýlů "Morpho"), různé druhy opiček, pavouky a také máme to štěstí, že vidíme kousek nad hlavou lenochoda. Ten je tak hnusný, až je krásný…Na výběžku je na pláži velké množství úlomků korálů, které vyplavilo moře. Zde se také nachází jeden z největších žijících korálových útesů v Kostarice, ale je dosti poničený po posledních zemětřeseních. Občas tady šnorchlují nějací turisté. A my se zde v tomto krásné průhledném moři koupeme. Honza si bere nějaké úlomky korálů na památku. Během cesty zahlédneme nějaký pár turistů, jak se prodírají nějakým křovím a tak je trochu poškádlím tím, že vydávám různé divné zvuky a oni jsou z toho docela hodně nejistí. Na to, že to není Corcovádo, tak jsme toho viděli dost hodně, ale narozdíl od Corcováda jsme cestou potkali asi celkem 25 turistů…Na pláži ještě před Cahuitou se zdržíme delší dobu koupáním.
Po návratu na hotel zjišťujeme, že máme uklizený pokoj, připravené nové ručníky a toaletní papír. No prostě jako opravdový luxusní hotel! Cabinas SurfSide jsme si zvolili opravdu dobře. Honza na pokoji opět usne - je vidět, že je nemocný. Já jdu obhlédnout stánky, které zde v Cahuitě vyrostly během dne. Po setmění jdeme na večeři do Cahuita Tipical, kde jsme jediní hosté, ale nám to vůbec nevadí, protože se jídlo povedlo. Večer začíná slavnost piva a všude jsou stánky s jídlem, v místním baru mají velkou slevu na koktejly a všude vyhrává reprodukovaná hudba z velkých hudebních aparatur u stánků. Opět nás otravují nějací podivní chlápci co nám nabízejí něco na kouření. Ještě okolo desáté se jdu již sám podívat, jak se to rozjelo a je to docela slušné. Holky (jak místní, tak turistky) pěkně tancují a všelijak se předvádějí…
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Kořeny stromů Mangrovníků zatopené vodou Opička rodu "Cebus capucinus" Říčka vlévající se do moře(barva je od tlejících kořenů Mangrovníků a dřeva)

Předcházející strana

Zpět na titulní stranu

Následující strana

Poslední aktualizace : 18.01.2005
Copyright © 2001 - 2005 Pavel Světlík