STŘEDNÍ AMERIKA 2001 - Náš příběh...
 15. listopadu 2001 - den dvacátý první
Dnes se nám moc brzo vstávat nechce a tak na přesun do Nelly (přes Golfito) nepoužijeme loď (normální 3 US $ nebo expres 4,5 US$ ), která jezdí jenom ráno před odlivem (expres pouze 2x v týdnu). Prospíme se až do 9:00h a ke snídani si zajdeme něco koupit k pekaři. Během snídaně na hotelu, nám majitelka hotelu říká, že ti Izraelci zdrhli bez placení… Ti nemají dobrou pověst na celém světě! Potom jdeme zjistit, kdy odjíždí jediný přímý bus do Nelly a ten jede až okolo poledního. Jdeme se ještě podívat po okolí a pak zaplatíme hotel i za hlídání batohů a pak zajdeme do restaurace vedle pošty na jídlo. Zde se nás snaží natáhnout o 3 US$ a tak jim předvedeme, jak se počítá bez kalkulačky a jsou z toho tak zmateni, že nám nakonec zapomenou napočítat daň a tím je to ještě levnější. V parku pozorujeme asi desítku velkých papoušků Ara, které zde okusují nějaké bobule ze stromů, stejně, jako tomu bylo přímo v Corcovádu. Při čekání na bus zahlédneme, jak si to po cestě pomaloučku šlape leguán a pak zalézá na strom. Vrátím se na poštu hodit ještě pohledy, protože bylo předtím zavřeno (do Čech nedorazily!).
Odjíždíme za 3,3 US $ jeden okolo poledního a jedeme s velice podivnou posádkou, která se v plném předvede až při průjezdu Rincónu. Zde se nějak zatáhne a začne pěkná průtrž. Řidič se pořád dívá na lidi v autobuse velkým zpětným zrcátkem místo na cestu…po 10 min. deště přestávají fungovat stěrače…. Jede s námi pěkně rychle, ačkoliv nic není vidět. Po chvilce mu vlétne otevřeným oknem něco do oka a v plné rychlosti se to snaží vyndat. Obličej si utírá do ručníku a přitom si zakryje celý obličej na několik desítek sekund a tím jezdíme v protisměru ! Hrůza !!! Snad to přežijeme. V polovině cesty mezi Rincónem a Interamericanou zastavuje a jde na záchod. Během toho mu "poskoci" opraví stěrače nějakou izolepou. U jednoho sesuvu půdu vytlačí taxikáře, který mu tam najel. Na Interamericaně již neprší a tak si docela oddychneme, protože tady jezdí přeci jenom více aut v protisměru…
Po 5,5 hodinách zajímavé jízdy se ocitáme v Nelly. Je to asi největší město před hranicemi. Zde se nakonec ubytujeme za 4,6 US$ jeden v hotelu Elvira. Dnes nám moc času nezbývá, ale přesto se snažíme co nejvíce prozkoumat město a okolí. Město není ničím zajímavé, jen snad svojí rafinérií na palmové oleje. Na večeři zajdeme okolo 21h. do jedné z místních sodas. Zde je velice zajímavá domluva, protože nemají jídelní lístek a ženská mluví pouze španělsky. Zítra ráno chceme překročit hranice do Panamy a doufáme, že se to snad podaří.
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Papoušci rodu "Ara macao" v parku Leguán kráčející po cestě Autobusové nádraží v Puerto Jimenez
 16.listopadu 2001 - den dvacátý druhý
Ráno vstáváme a po snídani koupené u pekaře čekáme na bus směrem na hranice. Během 20 min. čekání u zastávky autobusů zastavují taxikáři a nabízejí cestu na hranice nejen nám. My přesto čekáme na autobus a za chvilku odjíždíme, každý za 0,55 US$. Během 20 km, které jsou ke hranici zastaví autobus celkem 26xkrát a díky tomu cesta trvá o něco déle.…. Po formalitách na Kostarické straně, kde platíme opět o něco více za nějakou známku do pasu se přesuneme k Panamské hranici. Zde se snažím v turistickém centru získat tzv. Turistickou kartu, ale tu nám nechtějí vydat, dokud tam nebudeme mít razítko od úředníků. Jdeme čekat frontu… a zde nastávají problémy… Úředník si vezme pas a začne něco vyplňovat, ale najednou se asi probudí jeho druhé já a odejde někam dozadu podívat se do nějakých papírů. Po 3 min. se vrací a říká, že musíme mít vízum. Já tvrdím, že není potřeba, že stačí turistická karta a tak nastává uvnitř velká porada 4 dalších úředníků, kteří po 5 min dalšího čekání říkají verdikt v náš neprospěch! Tvrdí, že se máme vrátit do SJO pro vízum a bez něj nás prý nepustí. Zde nám nechtějí vystavit.
Po chvilce další dohadování a dalších pokusů vyklízíme bojiště poraženi. Chvilku ještě čekáme v parku a pak to Honza vyzkouší obhlédnout ještě jednou, ale bez úspěchu. Co budeme dělat? Přesuneme se na vedlejší hranici nebo zpět do SJO? Až do této doby nám skoro všechno vycházelo… Nakonec se rozhodneme vrátit. Na Kostarické hranici nastává drobný problém, protože se programu v počítači nelíbí, že jsme před chvilkou odjeli a již se vracíme. Díky tomu nestihneme přímý bus do SJO, který zde stál.
Do Nelly si bereme (za 1,6 US$ každý) kolektivní taxi, ale protože cestou nikoho dalšího nedokáže naložit, tak máme taxi jako normální. Zde nás vyloží přímo na autobusáku, kde si kupujeme lístky do SJO za 7 US$ na expres bus, který odjíždí již za 40 min. Je strašné vedro a tak si skočíme ještě nakoupit něco dalšího k pití. U odbočky do Buenos Aires zastavujeme opět na jídlo a zde se Honza dává do řeči s nějakou místní 32-letou holkou, která mluví trochu anglicky. Během přejezdu Cordiller nad San Isidro de El General je hodně špatné počasí (to byl asi hlavní důvod, proč vynecháváme výstup na Chirripó, protože by nic nebylo stejně vidět). Je mlha, prší a během cesty vidíme několik vážných dopravních nehod. Až za 8 h. jízdy se ocitáme v SJO a jdeme se ubytovat do stejného hotelu a pokoje jako předtím. V pondělí se pokusíme zastavit na ambasádu a případně si zde nechat vystavit vízum. Bohužel dnešní den byl dnem velkého zklamání….
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
V ulicích Neily Starý Ford u odbočky do Buenos Aires Jeden z kostelů v San Jose
 17.listopadu 2001 - den dvacátý třetí
Ráno se rozhodneme, že najdeme nejdříve ambasádu Panamy, aby jsme ji v pondělí nehledali a mohli případně odpoledne odjet přímo do Panamy. Ambasáda má být někde na Calle 38 a tak se rozhodneme jít až tam pěšky. Během cesty začne pršet, ale pláštěnky jsme si nechali na hotelu a tak jsme za chvilku docela promočeni. Dojdeme až k Paseo Colón, kde se snažíme v okolí najít ambasádu. Nemůžeme ji najít a domněnka, že ambasáda zde není se potvrdí po rozhovoru s místním. Ten nám samozřejmě potvrdí, že zde dříve byla, ale už se odstěhovali.
Vrátíme se do centra a tam se na hlavní poště podíváme do telefonního seznamu. Tam je však napsaná pouze čtvrť San Pedro, kde se má nacházet, ale nic více. To je pomalu stejné jako, když napíší Franta Novák - Vinohrady. V turistickém centru u muzea zlata je zavřeno, ačkoliv deklarují, že má být otevřeno….Po jídle v Casa sandwich se rozhodneme jet do San Pedra a tam se pokusit najít ambasádu. Autobus odjíždí kousek od hotelu a za necelých 30 min jsme na místě (každý 0,25 US$). Jedeme San Pedrem delší dobu a nakonec vystupujeme jednu stanici před Plaza de Sol. Zde se snažíme ptát různých lidí, ale nikdo nám není schopen pomoci. Nalezneme jednu otevřenou cestovku a tam zkoušíme také štěstí. Holka co se nám snažila pomoci volá telefonem různé lidi a ti jí všichni říkají, že je to poblíž Paseo Colón, které jsme již dopoledne navštívili. Odcházíme a po chvilce se nám podaří potkat policajty, kteří se nás pokusí dát alespoň správný směr. Jeden policajt říká, že zde nic takového není a druhý, že něco takového někdy zahlédl. Policajti nás nasměrují správně a za pomoci ještě místních nalézáme ambasádu za 1,5 h. od příjezdu do San Pedra. Ambasáda se nachází na rohu Avenida 4 a Calle 9 - San Pedro a jedná se o lepší část města. Vždy pro několik bloků ulic je jeden hlídač, který dohlíží na pořádek. Na dveřích není nic napsáno a tak se vracíme do hotelu.
Protože počasí se střídá a chvilku prší a pak svítí sluníčko, rozhodneme se nedělat výlet do okolí a raději si jít vyprat prádlo. Už beztak to potřebujeme a tak sesbíráme všechno špinavé prádlo a vyrazíme. Kousek od Teatro Nacional je prádelna a zde si můžeme sami vyprat. Zaplatíme za 6 US $ za teplou vodu, prášek a sušičku. Jednoduché ovládání a tak máme hodinu než se to vypere čas. Ten strávíme na internetu, který je součástí prádelny (Honza nalezne, že má na sobě klíště). Pak to přendáme do sušičky, který ani jeden z nás nikdy neobsluhoval a po nějakém divném nastavení sušíme asi 30 min. prádlo. Během čekání venku se k nám přihlásí holka s kterou si Honza povídal během cesty do SJO. Docela náhoda. Zjišťuji, že nám to někdo nastavil na něco jiného. Čekáme než se všechno dosuší již přímo uvnitř. Vrátíme vyprané prádlo do hotelu a jdeme se ještě podívat po okolí, na jídlo a pak za tmy nazpátek na hotel, kde Honza nalezne, že má další klíště. Odkud se vzali to nikdo neví, ale bylo hodně velké. Vypadalo to, že si je přivezl již z Corcováda. Možná?
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Kostel u San Juan de Dios Hospital Museo de los Niňos Pěkné zákoutí v okolí Av.7
 18.listopadu 2001 - den dvacátý čtvrtý
Ráno svítí sluníčko, ale na okolních kopcích se honí mrky. Z tohoto důvodu se rozhodneme nejet na vulkán Poas, protože by jsme stejně nic neviděli, ale na sousední vodopád La Paz. Po snídani vyrážíme hledat místo odkud vyrážejí autobusy a na druhý pokus se dostáváme na Caribe Terminal. Zde zjišťujeme, že bus do Varablancy jede až kolem poledního a tak jdeme do města. Kde narazíme v jedné zapadlé ulici cvičení místních hasičů, které nám poskytuje na určitou dobu dobrou zábavu. Odjíždíme (1,2 US $) chvilku po poledni a cestou jedeme okolo kávových polích a pěkné výhledy po okolí.
Necháváme se vysadit přímo na mostě u vodopádu, který je vzdálený asi 9 km od vesnice Varablanca a necelých 14 km od vulkánu Poas. Vodopád je hezký, ale není tak velký jako třeba ve Fortuně. Po chvilce odcházíme a jdeme směrem nahoru do Varablancy, která je hrozná malá zemědělská díra. Začíná pršet a za chvilku je Honza pěkně promočený, protože si nevzal pláštěnku, ale jenom bundu. Pěkně se ochladilo, fouká studený vítr a tak zalézáme asi na 1h. do restaurace u benzínky nahoře ve vesnici, kde se pěkně rozšoupneme. Na zastávku jdeme v 17:30 h. protože bus má jet podle místních v 18:00 h. , ale stále nejede a nejede. Na zastávce stojíme ještě s nějakým klukem skoro 1,5 h. a "klepeme kosu", protože bus přijede až těsně před 19 h. a je pěkně plný. Honza díky tomu, že má na sobě mokré oblečení nastydne. Do hotelu se dostaneme po deváté a hned zalézáme do postele. Teď by se teplá sprcha určitě hodila. Návštěva vodopádu stála za to, jen to počasí mohlo být lepší a nekazit ten zážitek.
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Bomberos v akci při cvičení Vodopád La Paz Detail vodopádu La Paz

Předcházející strana

Zpět na titulní stranu

Následující strana

Poslední aktualizace : 18.01.2005
Copyright © 2001 - 2005 Pavel Světlík