STŘEDNÍ AMERIKA 2001 - Náš příběh...
 13. listopadu 2001 - den devatenáctý
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Začínáme v Carate Playa Carate v mlžném oparu K vidění jsou různé a zajímavé stromy
Vstáváme hodně brzy okolo 4:45 h., aby jsme stihli taxi-offroad v 5:30 h.(Toyota pick-up s korbou upravenou na sezení pro 10 lidí). U pekaře mají již otevřeno a tak si zde koupíme snídani. Platíme každý 6 US$ a po malých organizačních zmatcích a přistavení dalších vozů odjíždí až před 6 h. společně 3 auta z toho 2 zabírají různí turisti a prkýnkáři. Cesta je opravdu přístupná pouze pro offroady, protože se projíždí přes řeky, jede se do strmých kopců a pak prudce opět dolů, všude výmoly a kameny. Hodně lidí vystupuje kousek od letoviska Bosque del Cabo a dále již pokračují pouze 2 auta a občas cestou nabereme nějaké místní a tak se stane, že nás na korbě jede 15 namačkaných lidí. Cestou pozorujeme velké modré motýly (Morpho peleides) co vypadají jako, když modrý papír o velikosti A5 poletuje vzduchem. Jedem z místních nás také upozorní na mravenečníka u cesty.
V 8:00 h. jsme na místě (Carate), odkud budeme pokračovat již pěšky. Odtud jdeme po Playa Carate jdeme na rangerskou stanici Leona vzdálenou asi 45 min. ostré chůze. Za námi daleko v závěsu jde asi pět dalších lidí stejným směrem. Na pláži vidíme malé želvičky asi právě vylíhlé z vajíček, jak se snaží dostat do moře. V Leoně platíme každý za vstup do parku 6 US $ a chlápek volá vysílačkou na další stanici (La Sirena - asi 16 km od Carate), kam máme namířeno, že tam dorazíme a jestli je možnost ubytování a další. Chlápek říká, že jsme si to měli rezervovat již v Puerto Jimenez, kde je ředitelství parku. Není to, ale žádný problém, protože v parku nikdo není. Napíše nám nějaký dopis pro chlápka z La Sirena. Mezitím dorazí nějací 2 Američané, kteří mají také pokračovat do Sireny a již to mají dopředu rezervované.
V 09:15h. vstupujeme odhodlaně do parku. Cesta vede džunglí při pobřeží a také přímo po pláži. Park je hlavně zajímavý svými obyvateli - živočichy, kterých tu je nepřeberné množství a tak můžeme cestou pozorovat desítky papoušků, ještěrky, opice, ptáky, nosály, motýly, mravence Atta, různé druhy brouků a další a další… Opravdu úchvatné Corcovado! Během cesty je i několik potůčků, kde je prý pitná voda. První úsek byl v pohodě, ale pak následuje cesta hlavně po pláži (na jedné z nich je vrak nějaké lodi), kdy se člověk boří do písku (ještě, že jsme netáhli těžké batohy) a sluníčko pěkně hřeje. Jdeme ne příliš bezpečný úsek, vpravo skály, vlevo malá krátká pláž a moře v přílivu. Máme štěstí, že nás tu moře neuvězní. Na další pláži je mrtvá velryba na které je ještě z půlky maso a tak to na celé pláži pěkně páchne tlejícím masem. Najednou dojdeme na místo, kde nevíme kudy máme pokračovat (nevidíme žádnou značku), protože jsou před námi jenom zatopené skály a sesunutý svah. Snažím se jít přes svah, ale při stoupání do strmého kopce se chytnu nějakého spadlého stromu a protože je dřevo zetlelé, utrhne se a já následně přepadávám dozadu a padám po zádech dolů…jedno, druhé převalení…. Zastavuji se až o palmu plnou ostnů. Z ruky mi teče krev a pěkně mě bolí levá noha (později to hraje hlavní roli….). Nakonec se rozhodneme přebrodit mořem a to se nám podaří poté co ustanou na chvilku vlny. Stačilo o 20 min. později a již jsme museli čekat dlouhé hodiny na odliv, protože by se jinak neprošlo. Na konci pláži nalezneme značku a pak na dalším úseku potkáváme nějakou holku s klukem co jdou do Leony. Pak ještě jednou lezeme přes skálu, abychom se dostali dále, protože to jinudy prostě nejde. Ke konci treku jdeme kokosovým porostem při pobřeží, kde je hodně různých plastikových odpadů, které sem přineslo moře a to trochu kazí předcházejí krásné chvilky a místa v parku. Zde také narazíme na 80 m. širokou Rio Claro . U ústí do moře je řeka strašně hluboká, silný proud a občas tam loví žraloci a já říkám, že si snad dělají srandu, protože to se nedá přebrodit! Nakonec prolézáme nějakými keři při řece a proti proudu asi 250 m. nalézáme již označené místo, kde se dá bezpečně přebrodit.
Okolo 15:00 h. se před námi vynoří posekaná louka, sloužící jako přistávací plocha pro letadlo a také dlouho očekávaná Sirena Ranger Station. Šéf stanice zde není (šel si někam zaplavat), ale je tady asi jeho žena, nějaká holka a jeden mladý Američan, co leží v síti a povídá si s nimi (asi za 14 dní po našem návratu běží na ČT 2 nějaký dokumentární pořad o Corcovádu, kde ho poznávám) . Je to nějaký vědec, který se tady s nějakou další holkou zabývají výzkumem, pozorováním a značením všech tapírů žijících v tomto parku. Říkám jim, že zde chceme přespat a dávám jim také ten papír, co napsal ten chlápek na Leoně. Bylo tam něco o nás, že tam chceme jenom přespat a nepotřebujeme jídlo a ještě něco dalšího. Ta holka to vezme a řekne, že tomu nerozumí a pak si to vezme ten Američan a ten řekne také, že tomu nerozumí. Holka nám ukáže, kde můžeme přenocovat a ptá se jestli chceme také udělat jídlo (6 US$ oběd nebo večeře, 3 US$ snídaně). My jí poděkujeme a řekneme, že jídlo máme své. Jedině ona trochu uměla anglicky a samozřejmě, že také ten vědec se kterým jsem mluvil. Jsme zde jediní turisté, ale přibližně po 1 h. dorazí z jiné strany než jsme přišli my, nějaký pár z Holandska a naruší tak úplně skvělou atmosféru na stanici, kdy jsme pozorovali různé ptáky (volavky, tukany, papoušky) a agouti (rod rychlých jihoamerických hlodavců s dlouhou srstí velikosti jako pes) a další zvířátka. Také je zde tukan Pepe (zabavený pašerákům), který je pěkně drzý a po té co si ta holka vytáhne svačinu, tak se na ní vrhne a těžko se ho dá odehnat. Najíme se z našich zásob (sardinky,chleba…) , připravíme si spaní (je to jen palanda s matracemi bez povlečení) a po návratu šéfa stanice před setměním se snažím získat informace o tom, jestli je možné jít směrem na Los Patos, protože se nám již nechce jít stejnou cestou, jako jsme přišli. Tím směrem nevíme co nás čeká a jenom doufáme, že to bude jednodušší cesta…. Šéf říká, že je to průchozí, ale je tam prý velice hodně bahna po deštích. Do stanice již nikdo jiný nedorazí a docela by nás zajímalo, kde skončili ti Američané, co zde měli dneska také přespávat (viděl jsem jejich rezervaci v Leoně, kterou mi ukazoval ten chlápek za stanice jako to, že jsme ji také měli mít). Přibližně asi na 2 hodiny pustí světla, ale ve sprše stejně nesvítí a tak se umyjeme při baterce a okolo 20:00 h. zaléháme. Ta džungle okolo, různé divné zvuky a pomyšlení co nás asi čeká další den je skoro deprimující….. Kde se vzali tu se vzali, objevují se zde komáři, které jsme jinak za celou dobu pobytu skoro nezažili a docela se příjemně ochladilo. V noci je slyšet od Holanďanů, jak tam někdo zvrací a vypadá to, že tý holce není dobře a nějak je tam hodně otravuji komáři....Také začínám mít hodně velké bolesti levé nohy po předchozím pádu. Je vidět, že to není žádný Disney Jungle World, ale opravdová džungle!
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Corcovado - brodění říček Sirena Ranges Station Tucan zvaný "Pepe"
 14. listopadu 2001 - den dvacátý
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Corcovado - stezka je udržovaná... ...místy neudržovaná... Opice rodu "Aloutta palliata"
Ráno v okolo 6:00h. nás probudí hrozný křik holky od vedle a tak vybíháme ven a tam vidíme Holanďana, jak vyhazuje před dveře asi 4 cm velkého škorpióna, kterého měl prý v botě. Docela síla…ještě štěstí, že používáme sandály. To by nás určitě nenapadlo si kontrolovat boty jestli tam něco nemáme. Balíme a hledám šéfa stanice, aby jsem mu za přespání zaplatil 12 US$ za oba. Ptá se mě jestli jdeme na Los Patos a já mu říkám, že ano a on na to reaguje tím, že dokola opakuje "to je dobře, to je dobrý…." Nakonec popřeje šťastnou cestu.
Vyrážíme v 6:45h. směrem Los Patos vzdáleného asi 15 km (v parku je již celkem 6 stanic). Honza v trekingových botách a já stále v sandálech. Docela hodně mě bolí noha a mám dosti velké obavy co s ní mám. Šéf měl pravdu, cesta se během chvilky mění v pěkně blátivou stezku, která vede pouze uvnitř džungle. Brodíme se přes různě malé potůčky, větší řeky Pavo, Sirena (tady žijí krokodýli) a Cedral. Honza se vždy před větší vodou zouvá, aby měl suché boty. Všude plno bahna, svítí sluníčko a dnes dokonce občas zaprší. Pláštěnky jsme tedy zbytečně netahali. Cesta vede po rovině, ale poslední třetina cesty vede do kopce a to mi dělá největší problémy, protože nemohu ohýbat nohu v koleni. V této části džungle je všude okolo nás také více rozmanitá příroda, než byla předcházející den a také komáři. Repelent účinkuje, tak maximálně 45min. a pak vyprchá. Občas se cesta ztrácí po té co proudy vody vytvořily také různé cestičky. Jinak je cesta udržovaná, ale najdou se i místa, kde se musí větší kus obcházet, protože třeba spadnul strom a cesta také zarostla. Za celou dobu nepotkáme žádného človíčka a je zde velice málo míst s pitnou vodou.
Před 12:30 h. jsme na stanici Los Patos, kde si načerpáme pitnou vodu a odpočíváme do 13:00 h. Chlápek ze stanice se nás ptá, zda tam přespíme, ale my mu řekneme, že chceme ještě dnes dojít do vesnice La Palma, vzdálené ještě 12 km od stanice Los Patos. Následně se nám snaží velice lámavou angličtinou poradit cestu, protože po 5 km nebude cesta žádným způsobem prý značená. Vyrozumíme z toho jeho popisu, že máme jít k řece a pak po proudu řeky a u nějakého soutoku máme jít doprava podle stop od džípů a pak dorazíme do vesnice. Rozloučíme se vyrážíme směr řeka. Během cesty k řece začne pěkný déšť a tak je cesta ještě více nebezpečná, protože to o dost více klouže.
Při příchodu k řece přestane pršet a začne být opět pěkné vedro a dusno. U řeky je šipka La Palma směrem do řeky. Jdeme chvilku při řece a pak jsem nuceni řeku brodit (minimálně 25 x !) a později, již jít pouze v ní, protože cestičky při břehu zmizí. Honza při jednom brodění zahlédne asi 2 metry velkého černého hada, který zajede do řeky v které se brodíme a od té chvíle se rozhodne brodit řeku již v botách. Jdeme řekou a občas i při řece až narazíme na soutok a cestu vyjetou od aut. Bohužel se ukáže přibližně za 45 min., že to není správná cesta a směřujeme opět nazpátek. Jdu velice pomalu, protože mě bolí noha a tím docela ztrácíme přehled o tom, kolik jsme ušli kilometrů. Ta ztráta začíná být velká, protože již za 1 hodinu bude úplná tma a já rychleji jít nemohu! Jdeme dál řekou, až narazíme na velký soutok dvou řek a tam zahlédneme pouze stopy od krav a nikoliv od aut. Jdeme na kraví stezku, kde se brodíme až nad kolena v bahně, ale jinudy se jít nedá, protože řeka má zde již silný proud a jiná cesta tu není. Kus břehu sebrala řeka a tak tudy ani auta jezdit nemohou. Dostaneme se již kus od řeky a zde zahlédneme první stavení a tam nějaké lidi.Honza se jde napřed zeptat, jestli jdeme správně. Zjišťujeme, že směr máme správný a je to prý ještě min. 1 h. cesty. O kus dál najdeme na louce nějakou dřevěnou kůlnu, kde je nějaký děda a mlátí do dveří. Ptáme se ho na cestu a ten dědek začne ještě více zběsile mlátit do kůlny a něco huhlat. Vypadá to, že ho tam někdo zavřel (vypadá jako pomatený) a on se chce dostat ven. Docela máme obavy a snažíme se zdrhnout, ale já rychle nemohu. Najednou dědek vyjde ven a ukazuje na kopec a huhlá, že prý za tím kopcem je La Palma. Docela jsme si oddechli…., protože mě by dohnal. Projdeme kolem dalšího hodně velkého sesuvu půdy (tudy auto neprojede) a po chvilce za šera přicházíme na okraj nějaké vesnice. Tam nám řeknou, že je to ještě asi 2,5 km. Honza si hned k pití kupuje Fantu. Po 2 min. nám zastaví nějaký místní, který nás sveze na korbě pick-upu do vesnice.
    V La Palmě jsme okolo 18:15 h. špinaví, utrmácení, nohy mám rozmočené a rozřezané do krve, Honza puchýře na nohách...30 km v džungli je znát. Zde se nás ptají jestli nehledáme ubytování, ale my nemáme zájem. Zjistíme od místních, že jede ještě jeden bus do Puerto Jimenez v 19:00 h. a tak čekáme. Bus přijede až v 19:45 h. a řidič si řekne o 2,7 US$ za jednoho. Víme, že je to o hodně více, ale neprotestujeme, protože jsme rádi, že nás vůbec tak špinavé vezme dovnitř. Ve 21:00 h. jsme v Puerto Jimenez a jdeme se ubytovat do stejném hotelu jako předtím. S námi jdou ještě nějací Izraelci, kteří jeli v tom autobusu a dali se s námi do řeči o Corcovádu. Tam potkávají kamaráda a k němu nalezou na pokoj. Po sprše a ošetření ran jdeme na jídlo opět do Oro Verde, kde již mají zavírat, ale jsou tady pro hosty a tak nám ještě uvaří jídlo. Na hotel zalézáme těsně před 23:00 h. …. Musíme konstatovat, že Corcovádo určitě stálo za to všechno utrpení....
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Los Patos Ranger Station K vidění jsou různé druhy rostlin Okolní džungle při řece Rincón

Předcházející strana

Zpět na titulní stranu

Následující strana

Poslední aktualizace : 18.01.2005
Copyright © 2001 - 2005 Pavel Světlík