STŘEDNÍ AMERIKA 2001 - Náš příběh...
 4. listopadu 2001 - den desátý
Vstáváme celkem brzo a jdeme na loď, která odjíždí v 7:10 h. (1,5 US$ jeden). Během plavby sledujeme zpravodajství o volbách. Po příjezdu do San Jorge zjistíme, že dnes nejezdí žádné autobusy, protože je státní svátek (den voleb). Nějací cizinci se rozhodnou sdílet taxi mezi sebou. Taxikáři chtějí nekřesťanské peníze za to že nás odvezou pouhé 4 km do Rivas a proto vyrážíme pěšky. Několikrát nás ještě zastaví taxikáři, ale vždy je s jejich nabídkou za 15 US$ odmítneme. Po chvilce stopneme dodávku s barely na benzín a ti nás odvezou na korbě do Rivas. Zde na hlavní silnici bereme sdílené taxi (2,5 US$ jeden) na hranice společně s nějakým Švýcarem, který jel s námi také trajektem a nějakou ženskou, protože opravdu nic jiného nejezdí.
Na hranicích je docela hodně lidí a aut. Nejdříve po nás chtějí 1 US$ za to, že jsme prošli přes pozemek nějakého městečka a pak nás pustí k úředníkům, kde po vyplnění formuláře platíme každý 4 US$ a dostáváme výstupní razítko z Nikaragui.
Na Kostarické hranici je velká fronta, ale nějaký chlápek nám sebere pasy a dá je úředníci přímo. Vše proběhne rychle a zadarmo. Z hranice odcházíme směrem do vnitrozemí, protože jsme nevěděli, že všechny busu odjíždějí přímo z hranice. Musíme se vrátit a tam se snažíme ptát autobusáků jestli nás vezmou do Liberie. Nikdo nás nechce vzít a tak čekáme asi 1 h. na bus, který vyjíždí přímo z Peňas Blancas a končí v Liberii. Cestou do Liberie (1, 5 US$ jeden) nás celkem 4 krát zastavila policie a všem zkontrolovala osobní doklady a razítka v nich. V okolí La Cruz jsou vidět skvělé scenérie okolí. V Liberii na autobusovém nádrží si koupíme občerstvení, tel. kartu a čekáme asi 25min. na bus na Playa de Coco. Čekání nám krátí nějaký kazatel, který řve nepřetržitě 20min. na celé nástupiště. Během cesty do El Coco (za 0,70 US$ jeden) začne pěkný liják.
Vystupujeme v El Coco a jako zázrakem ihned přestane pršet. Zde nám nějaká holka nabízí ubytování u nich doma za 10 US$ jeden, ale my říkáme, že je to drahé. Ona odpovídá, že tady je draho a levnější asi jen tak neseženeme. Neodradí nás to a hledáme nějaké ubytování. Opravdu je tady draho a levné hotely jsou již obsazené a tak nakonec končíme v Cabinas Coco Azul za 7,5 US$ jeden. Majitel co nám to nabízel, zavolal telefonem nějakou holku, která mluvila anglicky a vše jsme si s ní domluvili. Je to asi naše zatím nejdražší a asi nejlepší ubytování co jsme měli. Opravdu pěkný pokoj s vlastní sprchou a záchodem. Jdeme se podívat po okolí El Coco a pak vyrazíme na vedlejší Playa Ocotal, kde je hezká pláž a ještě hezčí okolí než v Playa del Coco. Cesta byla po povodních v hrozném stavu (stržený most, bláto..) a při tmě, kdy jsme se již vraceli, byl docela problém vyhýbat se všem kalužím na cestě. Všude je zde, ale velice draho a také celé okolí se orientuje hlavně na bohatší klientelu. Při příchodu se mi podaří zlomit klíč od pokoje, ale naštěstí nezůstane v zámku. Majitel hotelu je v pohodě a říká, že to není žádný problém a dává nám nový klíč. V jednom stánku si dáme večeři a jdeme spát. Jsme rozhodnuti zítra ihned odjet a nezdržovat se zde.
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Pohled z San Jorge na Vulcán Concepción Truck na hranici Playa El Coco
 5. listopadu 2001 - den jedenáctý
Během noci několikrát zapršelo, ale ráno v 6:30h., když vstáváme již svítí sluníčko. Jdeme se ještě projít po pláži a celou cestu nás doprovází pes majitele hotelu. Ten se nás drží i během návštěvy místního supermarketu a během naší snídaně, kdy začne honit nějakého leguána, který se objevil na stromě pod kterým jsme snídali (pinto con carne y café za 2,70 US$). Zaplatíme hotel a odjíždíme busem v 8:30h. za 0,50 US$ jedeme směrem do Comunidad. Zde na křižovatce vystupujeme a ačkoliv řidič našeho autobusu mává na jiný, aby zastavil, tak nám bus do Nicoya ujíždí před nosem. Čekáme 30min. na křižovatce na další bus.
Nicoya je větší město, kam dorazíme (1,40 US$) během 45 min. Zde hledáme jiné autobusové nádraží, odkud odjíždějí autobusy na Playa Samara. Za pomoci s místními ho najdeme a zde čekáme až do 12 h. kdy bus odjíždí. Autobus je narvaný k prasknutí, ale v polovině cesty se vyprázdní.
Skoro za 2 h. jízdy (1,40 US$) se ocitáme na Playa Samara, která je mnohem hezčí, klidnější a momentálně zde nejsou skoro žádní turisté. Ubytujeme se v Cabinas Arenas za 4,5 US$ jeden (usmlouváno z 5,5 US$) za pěkný pokoj s vlastním sociálním zařízením a celým hotelem pro sebe… Jdeme se projít po pláži, koupání a pak průzkum po okolí. Po návratu na hotel zjišťuji, že jsem ztratil nějaké peníze a telefonní kartu během fotografování, vše asi v hodnotě 35 US$!!! To docela zamrzí. Až za tmy jdeme najít nějaké místo, kde se dá slušně najíst a jako nejlepší se nám ukáže restaurace El Sole Mar. Po návratu z večeře, kde jsme se opravdu rozšoupli, si každý z nás vypere nějaké prádlo a pak jdeme spát.
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Dřevina z rodu Crescentia (informace od Evelin Mayerové) První bus na pravidelné trase Nicoya - San Jose z roku 1958 Playa Samara
 6. listopadu 2001 - den dvanáctý
Brzo ráno nás probudí kokrhání kohoutů na dvorku a my máme největší chuť je za to podříznout. V 7:30h. definitivně stáváme a jdeme na snídani do stejné restaurace, kde jsme včera večeřeli. Po snídani zamíříme směrem na Playa Carrillo, která je vzdálena přibližně asi 4 km od Samary. Cestou pozorujeme leguány a různé druhy ptáků. Playa Carrillo je menší, hezčí a opuštěnější podoba Playa Samara. Projdeme se přes celou pláž a pak se již jen koupeme v krásně čisté vodě, na pláži s bílým písečkem a úplně bez lidí, na moři vlnky, no prostě PARÁDA. Zde odpočíváme docela dlouho… Ochranný faktor č. 10 a 16 krému na opalování, začíná po 3 h. skoro nefungovat a tak se vydáváme zpět. U telekomunikační věže jdeme na začátek Playa Samara, po které se vracíme pomalu domů. Zde chytáme malé červené kraby, kterých tu jsou stovky, pozorujeme rybáře, nakládající loď na náklaďák a stádo koní, které se přežene po pláži… Zajdeme na pozdní oběd a jdeme si na hotel na chvilku odpočinout od sluníčka. Na večer se vydáme na opačnou stranu, než je Playa Carrillo a cestou zahlédneme opravdu pěkně velké a vybarvené leguány na stromech u cesty. Po návratu již za tmy zajdeme do restaurace na mléčné koktejly a vychutnáváme si zdejší pohodu. Po návratu na hotel si zabalíme věci a po osobní hygieně jdeme spát. Dnešní den byl hlavně odpočinkový, ačkoliv jsme stejně ušli okolo 20 km.
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Playa Carrillo bez lidí a s krásným bílým písečkem Playa Carrillo Playa Carrillo - naplaveniny dřeva
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Červený krab Playa Samara - skoro jako v ráji... Playa Samara - západ slunce
 7. listopadu 2001 - den třínáctý
Opět nás probudí kohouti, ale ještě štěstí pro ně, že dnes odjíždíme. V 5:45h. definitivně vstáváme a od 6:20 h. čekáme společně s nějakým místním chlápkem a nějakými 2 turisty na křižovatce na bus z Playa Carrillo, který jede do Nicoyi v 6:30 h. Autobus přijede až v 7:00 h. a pěkně to s námi řeže a tak jsme již za 1,15 h. v Nicoyi.
Protože máme hodně času, tak si jdeme prohlédnout město a v jedné z kaváren zajdeme na snídani. Na nádraží čekáme na bus do San José via ferry, aby jsme se dostali do Monteverde. Odjíždíme (3 US$ jeden) v 9:35 h. s tím, že nás řidič autobusu vysadí u Rancho Grande, kde je odbočka na Santa Elena. Za hodinku a něco jsme u řeky Tempisque, kde musíme počkat na přívoz, který jezdí 1x za 1h. Nějaká ženská chce po mně, aby jsme si koupili lístek na loď, ale nic si nekupujeme a po příjezdu lodě zalezeme do autobusu, který najede na loď . Tím neplatíme za převoz nejen my, ale i desítka dalších lidí.
Ačkoliv jsme měli jisté obavy jestli jsme Rancho Grande nepřejeli, tak nás podle plánu řidič vysadí přesně, kde jsme požadovali. Zde zjišťujeme, že asi Rancho Grande asi není tím správným místem, kudy jezdí bus do Santa Eleny, protože jsou zde jen 2 domy a velice malá silnice směrem do kopce. Řekneme si, že se nedá nic dělat a půjdeme směrem na Santa Elenu a cestou se pokusíme někoho stopnout, protože bus tudy asi opravdu nejezdí. Asi po 3 min. nám zastaví dva chlápci s Isuzu pick-upem a ptají se nás kam jdeme. Když řekneme, že potřebujeme do Monteverde, tak nás naloží na korbu. Cesta je "Pure hardcore", protože chlápek to pěkně kalí, na cestě je hodně výmolů, vyhýbáme se bagrům a náklaďákům (silnice se hodně opravuje po sesuvech) , zatáčka jedna za druhou a tak na korbě nadskakujeme metr vysoko společně s nějakým hnojivem organického původu, které chlápek veze. Přibližně v polovině cesty jeden chlápek vystoupí a my pokračujeme dále. Po chvilce zastavujeme u jednoho krámečku a chlápek si jde koupit něco k pití a nás se zeptá jestli něco nechceme. Honza mu automaticky řekne "Ano" a on nám pak přinese každému džus. Více nahoře se začíná ochlazovat a můžeme pozorovat překrásné výhledy do okolí, dokud je nezahalí mraky. Před Santa Elenou platí nějaké mýtné za vjezd do této oblasti.
Chlápek je skvělý a nechce po nás v Monteverde žádné peníze a to ani za ty džusy. Cestu (42 km) jsme přečkali bez úhony, jen je můj batoh a můj zadek cítit tím hnojivem a to protože se jeden pytel protrhnul, jak jsme něm skákali. Jdeme pěšky hledat nějaký hotel a nakonec se ubytujeme v Pensión El Trogon za 5 US$ jeden. Jsme zde úplně sami… Potom se jdeme blátivou cestou podívat do Santa Eleny, kde mimo jiné vyměníme šeky, zajdeme na jídlo, nakoupíme něco v obchodu a prozkoumáme okolí. Fouká silný vítr, drobně intenzivně prší a teplota je okolo 14 °C. Večer po návratu na hotelu popíjíme Cuba Libre … Pak si dáme horkou sprchu díky průtokovému ohřívači vody v privátní sprše, protože se tu nikdo jiný neubytoval.
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Nicoya - kostel San Blas Čekání u břehu na Tempisque ferry Monteverde - okolní krajina

Předcházející strana

Zpět na titulní stranu

Následující strana

Poslední aktualizace : 18.01.2005
Copyright © 2001 - 2005 Pavel Světlík