Ráno jsme probuzeni televizí z recepce a tak stáváme v 7:30h. Dnes jsem v naprosté pohodě a vůbec nevím co mi včera večer bylo (asi něco z toho vedra). Dáme si dobrou snídani v hotelu, sprchu, balíme a hotel opouštíme před 9:00h. Jdeme na zastávku minibusů do Managui a po chvilce čekání, než se minibus zaplní odjíždíme za 0,80 US$ jeden směr Managua, kde jsme asi za hodinku.
Moderní několika proudo¨vou silnicí, kterou přijíždíme do Managui, lemují celkem pěkné budovy, banky, sídla nadnárodních společností, hotely, restaurace a kasina. Jsme, ale rozhodnuti se zde nezdržovat a raději ihned pokračovat do Leonu. Jak dorazíme na autobusák bereme si taxíka, aby nás odvezl na zastávku autobusů do Leonu. Veze nás za 1,5 US$ (za dva) asi 4,5 km pohodový taxikář a s námi jede ještě jedna ženská, která chce stejným směrem. Na jedné z křižovatce taxikář křičí, aby jsme zavřeli okna a zamkli se. Jsme svědky nějakého incidentu jiného taxikáře s pouličním prodavačem. Křik, kameny v ruce, mačety ve vzduchu, plno lidí okolo… a do toho ten náš taxikář začne z okénka na ostatní něco řvát. Docela síla a hrůza… Na stanovišti minibusů si nás skoro nikdo nevšímá, kromě prodavaček vody, které nám nechtějí dát pokoj. Řidič minibusu chce o 1/3 více než normálně kvůli batohům, protože mu prý zabírají uvnitř hodně místa. Dokonce jeden kluk okolo 22 let, co jede s námi se rozčiluje na řidiče, že to přehání takto okrádat turisty, protože sem nikdo nebude chtít jezdit…atd. Nic se nedá dělat a tak platíme 2,2 US$ za osobu (ostatní 1,5 US$) a můžeme vyrazit směr Leon po hodně špatné hlavní silnici.
V Leonu si bereme taxi za 0,50 US$ (za dva) do parku Central a v jeho okolí se snažíme najít nějaký hotel. V prvním máme smůlu, ale nakonec skončíme kousek od centra v Hotelito Calle Real 2 za 3 US$ jeden. V recepci je příjemný kluk, který nám dá opravdu velký pokoj (asi jako 2 naše obýváky) s balkonem, ručníky, toaletní papír a mýdla. Za ty peníze opravdový luxus. Poté co se usadíme v hotelu, se jdeme podívat po městě a hlavně navštívit místní kostely. Navštívíme Isla de El Calvario, Iglesia de San Juan, Iglesia de San Felipe, Iglesia de La Recoleccion, Iglesia de La Merced a další kostely a památky. Cestou do Iglesia de Guadalupe nás zastaví nějaká ženská a dává nám přečíst nějaký dopis v angličtině, kde je napsáno něco ve smyslu, že potřebuje peníze pro hluché děti. Pouze Honza je hodný a přispívá 0,8 US$…já tomu prostě nevěřím. V parku Central naproti katedrále navštívíme docela nóbl restauraci El Sesteo , kde si dáme oběd a něco k pití (já za 4,2 US$). Honza shání banku, ale všude jsou velké fronty lidí, ale nakonec mění 40 US$ v samoobsluze, kde je malý bankovní stánek. Protože jsme docela uchozeni, jdeme si na hodinku odpočinout na hotel. Po 18:00 h. vyrážíme na obhlídku města ve tmě. Předtím nás však zastaví nějaký chlápek na recepci, který tvrdí, že je učitel a chce si pokecat o všem možném v angličtině. Dokonce zná Českou republiku a něco o ní a v nejbližší době má prý jet do Německa. Nakonec si vyměníme e-maily a již opravdu vyrážíme na večerní prohlídku města. Katedrála a Iglesia de El Calvario jsou velice pěkně osvětleny. Před 22:00 se vracíme do hotelu a po hygieně jdeme spát. Pružiny u postele se ukáží jako hodné proleželé a tak si matrace dáme na zem, kde usínáme. Ještě před půlnocí se strhne pěkná bouřka se silným deštěm.

Vstáváme okolo 6:00 h. a jdeme hledat zastávku autobusů do Poneloya, která má být poblíž kostela San Juan. Zde najdeme několik zastávek, ale ani jedna není ta správná. Po té co nás třetí člověk posílá někam jinam, uvědomujeme si, že jsou tady asi dva kostely se stejným jménem. Naše domněnka se potvrzuje a tak se vydáváme na západ k San Juan de Subtiava vzdáleného asi 1,5 km od našeho hotelu. Několik bloků od něj se nachází trh a tam i zastávka autobusů do Poneloya. Bus jezdí každou hodinku a nám jede již za 10 min. po našem příchodu. Platíme 0,45 US$ každý a asi za necelou hodinku jsme na místě. Během cesty je možné pozorovat hejna ptáků na polích a okolo jezírek s vodou.
Poneloya je malé přímořské letovisko s černým pískem na pláži, několika málo restauracemi a hotely. Je zde příjemný klid, pár lidí a tak si uděláme procházku po okolí a po pláži. Na pláži jsou krávy, několik albatrosů, divocí psy a velká želva…Jinak ani noha. Na koupání to dnes moc není, protože je Pacifik v mlze a prý jsou tady také silné proudy. Po návratu do Leonu se najíme v El Esteo a po 13:00 h. odjíždíme (1,5 US$ jeden) minibusem do Managui .
V Managui si chceme vzít taxi na stanoviště minibusů do Rivas (domníváme se, že je to stejné místo jako jsme přijeli z Granady), ale taxikáři chtějí 3 US$ za oba a my víme, že jsme platili předtím jen polovinu. Nakonec, co odmítneme asi 10 taxikářů, tak jednoho vytrvalého usmlouvám na 1,5 US$ za oba. Jedeme, ale úplně jinam než jsme chtěli a nějak strašně dlouho a docela máme obavy, kam nás chce zavést. Za dlouhou dobu nás vykopne u nějakého malého autobusového nádraží. Asi na nás moc nevydělal, protože jsme jeli opravdu dlouho…Jsme správně a zde nás odchytí naháněči do autobusů do Rivas. Nakonec jedeme za 2,2 US$ jeden expres busem, místo minibusem, ve kterém není žádné místo na sezení, ale místo pro nás ihned vyrobí… Honza sedí na prkně ze dřeva mezi sedačkami a já zasypán nějakými pytli na zadní sedačce. Cestou se Honza seznámí s nějakým chlápkem z Ometepe, který umí trochu anglicky a ten mu říká, že pracoval v Číně a v Kostarice a že na Ometepe je to skvělé a jsou tam hodní lidé.
Chceme vystoupit na křižovatce před Rivas a pokračovat do San Jorge na loď jiným busem. Protože je bus přeplněn, nepodaří se nám vystoupit a jedeme do Rivas, kde si myslíme, že bus končí. Držíme se našeho hesla" Seď dokud nezastaví" a bus místo, aby zde skončil, nás po okružní jízdě po Rivas doveze až 5 metrů před loď, která jede na ostrov Ometepe. To se celkem vyplatilo… Ten chlápek s kterým Honza mluvil vystupoval před Rivas, ale nakonec se setkáváme na stejné lodi. Plavba touto starou lodí trvá 1:15 h. a platí se 1,2 US$ za osobu. Hned na molu v Moyogalpa se na nás nalepí dva kluci a nabízejí nám ubytování. My si jich, ale nevšímáme a zapadneme do Hotelito Ally za 2,5 US$ za osobu. Je to náš asi nejlevnější pokoj, ale není nejhorší. Hotel slouží jako pošta, restaurace a je zde ubytováno docela hodně Američanů. Na večeři zajdeme do restaurace Los Panchitos, kde dostávám "kýbl" polévky a kuřecí stehýnka v rajčatové omáčce s plackami a rýží (3 US$) a Honza nějakou velkou rybu. Prostě bomba za tu cenu. Potom se snažíme prozkoumat tuto malou vesnici. Zjišťujeme, že máme nějak málo místní měny a protože na celém ostrově není banka, mění Honza v našem hotelu pár dolarů. Ve sprše se společně sprchuji s pěknými zástupci švábů… Pak si snažím vyprat nějaké prádlo a mám docela obavy, že do rána neuschne, protože to vypadá, že bude pršet. Samozřejmě v noci zaprší…

Ráno po snídani v hotelu (2,2 US$-nic moc) jdeme na bus do La Flor, který odjíždí od parku pod kostelem. Na zastávce se nás nějaký místní průvodce se skupinou Američanů, ptá kam jdeme a nabízí nám, že můžeme jít s nimi, ale my odmítáme, protože chceme jít svojí cestou. Jedeme společně autobusem a skupina Američanů vystupuje v La Concepción a my pokračujeme rychlostí 10-15 km/h do La Flor (0,45 US$), kde vystupujeme. Vyrážíme směrem na vulkán Concepción mezi políčky místních farmářů a cestou se s nimi zdravíme. Můžeme zde pozorovat různé druhy motýlů, brouků, ptactva, později také opice a pěkné výhledy po okolí. Po více jak 1,5 h. chůze do kopce, končí naše cesta v neprostupné džungli, ačkoliv nám místní říkali, že jdeme dobře…. Rozhodneme se nepokračovat a hledat cestu, také po tom co se v této výšce zatáhne a není vidět více jak 150 m před sebe. Jdeme tedy 2 h. až dojdeme do druhé největší vesnice na ostrově Altagracia. Tam si projdeme městečko, je zde nějaká slavnost a nakonec si dáme v jedné z restauraci něco k pití, protože jsme z toho vedra pěkně vyprahlí. Ve vesnici toho moc není, kromě zajímavých kamenných soch u kostela a také u muzea de Ometepe. Protože je tady slavnost, tak je tu hodně lidí a hodně autobusů, které přivezly lidi do vesnice a tak musíme hledat bus, který nás odveze do Moyogalpy. Jeden projíždějící zastavíme a za 1h. jsme již nazpátek u hotelu. V hotelu potkáváme chlápka s kterým se Honza bavil v autobuse, když jsme sem jeli z Managui. Pije tam pivo se svými kámoši a je očividně opilý. Zve nás na pivo a tak si s ním chvíli povídáme. Později mu majitel hotelu nechce přinést další pivo a tak nabízí, aby jsme šli k němu na pivo. Pozvání odmítáme a doufáme, že jsme ho moc neurazili. Na večeři zajdeme do stejné restaurace jako včera a jídlo opět stojí za to. Vrátíme se do hotelu, kam mezitím přijely Američanky, které jely s námi do San Carlos na lodi. Prohodíme s nimi několik slov (pokračují do Granady) a pak se rozmýšlíme, kam budeme zítra pokračovat. Holky jdou brzo spát a mi si vychutnáváme chuť ananasu, který jsme si koupili (0,2 US$) po příjezdu do města a posloucháme, jak jiní Američané důležitě probírají aktuální politické dění ve světě…. Následuje již jen sprcha a spánek…