STŘEDNÍ AMERIKA 2001 - Náš příběh...
 29.října 2001 - den čtvrtý
Vstáváme až po 7:30 h., protože není kam spěchat neboť hranice je otevřena až od 8:30 h. Před 8 h. odcházíme čekat frontu na razítko ke kostarickým imigračním úředníkům. Úředník nám nechce vydat výstupní razítko a někam stále telefonuje. Nakonec nás posílá na nikaragujský konzulát (naštěstí je zde ve městečku zástupce), kde nám zástupkyně konzulátu po chvilce čekání předá papírek pro kostarického imigračního úředníka. Je tam napsáno, něco ve smyslu: " Franto, oni nepotřebují vízum do Nikaragui…" Na základě tohoto potvrzení, nám lepí nějakou známku do pasu a dají nám do pasu výstupní razítko. Jdeme do přístavu, kde čekáme asi 45 min. na loď do Nikaragui. Je zde docela mrtvo a jen občas jsem přijede mikrobus, který přiveze turisty, kteří pak jedou lodí do Caňo Negro. Přes problémy s úředníky, kteří nechtějí pustit nějakou ženskou z Nikaragui, odplouváme v 10:30 h. za 8 US$ jeden, což nás docela zaskočilo. Platili tu cenu všichni, tak se nedá nic dělat. V lodi, která pojme až 20 cestujících jedou samí lidé z Nikaragui, kromě nás i 2 holky z USA , které přivezl mikrobus. Během 1,5 h. plavby a dvou zastávek u vojenských hlídek pozorujeme překrásný a pestrý život na březích řeky Frio… samí leguáni, ptáci, želvy.. a další zvířátka .
Při vplouvání na jezero Nikaragua ohodí jedna velká vlna většinu cestujících, ale nejvíce Honzu, který je skoro celý mokrý. Odbavením v malé budce u imigračního, kde platíme 2 US$ za turistickou kartu a 5 US$ do kapsy úředníkovi, se dostáváme do městečka San Carlo, které je na první pohled dost velká a špinavá díra se střechami z vlnitého plechu. Jsme dost zklamaní… Honza mění na "černém" trhu peníze, protože řidič lodě chce po nás cordoby, nikoliv dolary. Hledáme nějaké ubytování po tom co se dozvíme v přístavu, že jediná loď do Granady jede až zítra odpoledne. Docela je to problém, vše je obsazené a v dosti špatném stavu…prostě díra. Nakonec nás posílají do hospedale Peňa, kde se za 4 US$ ubytujeme. Dům je ze dřeva, v pokoji kovové pružinové postele a proleželé matrace…nic moc. Vedle nás bydlí dva chlápci z Managui, se kterými si trochu povídáme a také nám doporučí dobrou restauraci kousek od hotelu. Prozkoumáváme město a okolí a nakonec zajdeme do restaurace na dobré jídlo. Po 18:30 h. začne pěkná průtrž mračen (je to následek hurikánu, který řádil na východním pobřeží a pak se otočil směrem na Jamajku a Kubu) a následně potom nejde elektřina v celém městě. Do našeho pokoje začíná pomalu kapat voda, ale naštěstí přestává pršet již před půlnocí a my můžeme jít v klidu spát, ale bez sprchování, protože do černé díry se nám nechce a voda neteče….
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Příroda v okolí Los Chiles Život na břehu řeky Frío San Carlos nás vítá v Nikaragui
 30.října 2001 - den pátý
Během noci ještě několikrát zaprší, ale již to není tak silné jako večer. Ráno okolo 3 h. nás probudí naháněč do autobusu, který svolává lidi na nějaký ranní bus a pak před 5 h. procházející procesí s panenkou Marií, které okolo našeho hotelu min. 2-krát projde. Když nás to vzbudilo, vypadalo to jako z nějakého hororu…nářky lidí ve tmě. Vstáváme v 8h. , voda stále neteče a voda z barelu již také došla. Jdeme do místní banky, kterou hlídá ozbrojená stráž s brokovnicí, vyměnit další prachy. Kurs je 13, 42 cordobas za 1 US$. Nakoupíme něco k jídlu a pití na cestu a pak se procházíme po okolí a nakonec zajdeme na jídlo do stejné restaurace jako včera. V 11:45 h. jsme před přístavištěm a čekáme na loď do Granady. Pokladna se otevírá až za hodinu a pomalu se začíná tvořit fronta. Po otevření a vyčkání fronty musím napsat naše jména do nějaké knihy a zaplatit za osobu 3 US$. Po 45 min. se již může na loď a do přístavu se pouští lidi pouze s lístkem. Na lodi si zabíráme lavici pro 4 cestující v kabině na horní palubě. Potom pozorujeme ruch v přístavu. Do jedné menší lodě skládají vojáci zásoby jídla, loď přetíží a musí to přendávat zase do jiné. Na lodi se objeví dvě holky s USA, které byly s námi na lodi z Los Chiles. Vzdaly cestu na Atlantické pobřeží, kvůli hroznému počasí (okraj hurikánu). Dále vyprávěly, jak byly na řece více jak 10 h. v malé lodičce a v noci přespaly v El Castillo.
Přesně ve 14:00 h. vyplouváme a jsme na horní palubě, kde pozorujeme okolní pobřeží a lidi na palubě. Cestující jsou většinou celé rodiny z Nikaragui, partička mladých lidí a různá individua. Mezi nimi jeden bílý chlápek asi 50-ti letý, hodně opálený, mluvící španělsky a vypadající jako dobrodruh z nějakého filmu. Kožené boty, džíny, klobouk, bágl a leží v námořnické síti na palubě…je vidět, že Nikaragua je jeho domovem delší dobu. Loď zastaví ve dvou městečkách na východním pobřeží. Je to celkem zábava, protože loď je očekávána desítkami lidí, prodavači, rodinkami s dětmi a různými výrostky, kteří z mola skákají do vody a různě se předvádějí. Většina lidí se přišla jen podívat na loď a jak nakládají do lodě banány, pomeranče a ryby. Na druhé zastávce vystupují holky z Ameriky, ale až po té co se nám podaří na 5-tý pokus přistát u betonového mola z kterého jsme kus urazili. Plavba probíhá v pohodě, vane příjemný vítr, všude polehávají lidé zabaleni do dek… Je nejvyšší čas si připravit své lože a tak vytahuji karimatku a lehám si dolů pod lavice. Honza usíná na lavici, kterou jsme si zabrali pouze pro sebe….
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
San Carlos - Hospedale Peňa Celkový pohled na San Carlos Podled z lodě na okolní krajinu
 31. října 2001 - den šestý
Přibližně ve 4:30 h. nás probouzí ruch na palubě a to je známka, že budeme připlouvat do Granady. V 5:15 h. přistáváme u mola v Granadě. Většina lidí z lodi nastoupí do taxi nebo náklaďáků. My pokračujeme pěšky probouzející se Granadou hledat nějaký hotel. Je zde vidět, že je to město a nám se Nikaragua začíná ještě více líbit. Cestou potkáváme několik lidí běhající pro zdraví, metaře uklízející ulice a policajty. Ve městě je poklidná atmosféra, velmi uklidňující. Protože jsou hotely zatím všechny zavřené čekáme v parčíku u kostela (Iglesia de Guadalupe), kde pozorujeme kostelníka jak zvoní na zvony. V 6:00 h. vyrážím obhlídnout nějaké hotely a vybírám Hospedale Central, kde se ubytujeme za 3 US$ jeden (platí se vratná záloha na zámek 2 US$). Máme pokoj, do kterého se jde po dřevěných schodech jako do kurníku a je vidět střechou i podlahou ven. Pokoj je, ale čistý a hotel opravdu funguje, protože je zde desítka dalších turistů a různých nezávisláků. Po sprše a snídani (skvěle a docela levně zde vaří, také je zde kafe a čaj po celý den zdarma) v 8 h. vyrážíme na průzkum města, kde projdeme různé kostely a zákoutí.
Po 12 h. se rozhodneme podívat do sousedního města Masaya. Po té co najdeme zastrčenou zastávku, jedeme asi 45min. školním autobusem za 0,4 US$ jeden. Do Masaye přijedeme na hrozné (bláto, kaluže, smrad, špína, odpadky a stánky okolo) autobusové nádraží na okraji města. Pak se snažíme najít centrum, ale máme docela problém ho najít a trochu bloudíme. Podle kostela, který podpírají nosníky se již orientujeme po okolí. Zde se také připojíme k davu, který jde na předvolební manifestaci. S davem se ocitáme přímo v centru města, ale také přímo v centru dění manifestací. Všude okolo lidé v červených čepicích a oblečení, troubící auta, přeplněné autobusy a náklaďáky lidí s vlajkami, petardy a hudba. Všichni se usmívají, křičí různá hesla, ale mají dobrou náladu. Zde hledáme kostely za kterými jsme sem hlavně přijeli, ale zjišťujeme, že skoro všechny kostely jsou zničeny a zůstalo z nich většinou jenom obvodové zdivo. Důvodem pro tento stav je prý ničivé zemětřesení z července roku 2000. Nad městem prolétne letadlo, které shodí nějaké letáky. Projdeme bez úhony městem a na autobusáku čekáme asi 25 min. na bus do Granady. Ihned, jak bus přijede nastává boj o místo… Skoro celou zpáteční cestu do Granady prostojíme. Zde si zajdeme na večeři do hotelu, kde bydlíme a pak se jdeme porozhlédnout po internetu. Najdeme ho, ale spojení jim nefunguje a tak to zkoušíme jinde a tam na chvilku zapadneme. Následuje již jen večerní procházka a spánek. Je mi nějak blbě a zima, asi mám horečku a tak si zaléhám do spacáku a vezmu si Paralen…
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Granada - Iglesia de Guadalupe Granada - malby na domech Granada - i tady se bydlí
Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie Klikni pro větší detail fotografie
Granada - V dřívějších dobách nádraží Masaya - Autobusové nádraží Masaya - "Bolaňos for president..."

Předcházející strana

Zpět na titulní stranu

Následující strana

Poslední aktualizace : 18.01.2005
Copyright © 2001 - 2005 Pavel Světlík